Kraj mého srdce | Kraj mého srdce

Rudolfův alchymista Sedivoj získal za své služby zámek Kravaře

Shodou náhod lze přijít k čemukoliv. Michal Sedivoj, polský zchudlý šlechtic a alchymista na dvoře císaře Rudolfa II přišel náhodou k zámku v Kravařích. Císař Ferdinand II mu zámek v Kravařích věnoval a vyřešil tak dva problémy najednou – zbavil se dluhů, které vůči Sedivojovi Habsburkové za jeho služby měli, a našel nového pána pro kravařské panství, které předtím zkonfiskoval. Tím začal rozkvět zámku do podoby, kterou známe dnes. Nepostaral se o něj samotný Sedivoj, ale manžel jeho dcery, která se provdala za braniborského šlechtice Jakuba Eichendorffa. Tento rod přivedl zámek do podoby, jakou … čtěte více

Zánik (snad jen dočasný) hostince U Lípy

Jako dokořán otevřená tlama obřího hladového veleještěra. Pohled do nitra obludy. Něco takového asi uzřel biblický Jonáš, než jej spolkla velryba. Přesně tak na mne působí záběr jeviště bývalého divadla, dříve slavné hospody U Lípy. Hlavní zeď budovy už schroustaly bagry a proto pohled na pódium je zcela unikátní – do hlubin divadelní scény lze nahlédnout přímo z ulice… Dlouho se však ani tento neobvyklý pohled na torzo hospody nezachoval. Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, už nezůstaly ani zdi, ani jeviště, dokonce už i hromady cihel jsou pryč. Naopak … čtěte více

Návštěva Fulneku, perly barokní architektury

Text a foto Petr Žižka v rubrice Aktuality, Fotogalerie, Moravskoslezský kraj

Perla barokní architektury, místo spojené s působením „učitele národů“ – J. A. Komenského, tedy městečko Fulnek, bylo cílem vlastivědného výletu výpravy z Ostravy-Hrabové. Za mrazivé únorové soboty se do Fulneku vypravili Hrabované, kteří mají rádi historii, ale hlavně vše, co se zachovalo do současnosti. Rádi se procházejí místy, která dýchají energií, rádi nahlídnou mimo oficiální průvodcovské trasy, tedy do míst, která bývají běžnému návštěvníkovi skryta za zamčenými dveřmi. Právě takovým místem jsou zákoutí města, které je vzdálené ani ne hodinu jízdy autem od Ostravy, města, kterým snad všichni Ostravané občas … čtěte více

Údolí mezi Lysou horou a Smrkem je tajemným místem Beskyd

Jen málokteré místo v Beskydech je opředeno tolika tajemstvími a zajímavosti, jako oblast v okolí obce Staré Hamry. V údolí sevřeném z jedné strany Lysou horou a ze strany druhé horou nazývanou Smrk, nad obcí Ostravice se na stejnojmenné řece rozevírá obří vodní nádrž Šance. Ještě před více než půl stoletím se však v místě zvaném Staré Hamry rozkládala vesnice. A v ní tepal život rolníků a kovohutníků, jak ostatně název „hamry“ napovídá. Původní Staré Hamry tvořily desítky osad a samot nejen v údolí řeky, ale také na pasekách, v … čtěte více

Klinická smrt hrabovské hospody zvané „Lípa“

Byl to vlastně pohřeb. Pohřeb neživé, ale ještě nemrtvé hospody. Pohřeb v okamžiku, kdy budoucí nebožtík, napojen na přístroje a v těžkém kómatu, kdy už v podstatě nic z jeho orgánů nefungovalo, ještě klinicky žil. Pivní trubky, ty pomyslné tepny každé hospody, ještě spojovaly sklepy s výčepem, ale životodárná tekutina, tedy v tomto případě pivo, v nich už netepalo. Jak jinak, než jako pohřeb, si vysvětlit truchlivé skladby dechovky, která hraje při posledních rozloučeních a které mimochodem nebožtík dlouhá léta poskytoval své zázemí? Byla to ale také veselice, jako kdyby odchod toho starého … čtěte více

Pouť v Ostravě-Hrabové si zachovává svou tradiční atmosféru

Žádné vykřičené pouťové atrakce, žádný kravál z amplionů, ani sirény rozjíždějící se bobové dráhy či klaksony roztáčejícího se obřího kolotoče. Ani pištění dívek, které na obřích kyvadlech visí hlavou dolů a sukénkou vzhůru. Nic z jinde obvyklých zábavných atrakcí všeho druhu, barev a zvuků. Taková, tedy poklidná, je pouť v Ostravě-Hrabové. Svátek svaté Kateřiny Alexandrijské, které je zasvěcen zdejší kostel, si stále zachovává svou původní, lidovou, venkovskou atmosféru. Odehrává se bez kakofonie zbytečných zvuků, zato hraje místní dechovka a lidé si můžou povídat. Když přijede do Hrabové pouť, neznamená to, … čtěte více

Upíři, čerti, zombíci i kostra strašili na stezce odvahy

„Tak toto strašidlo, je naštěstí fotograf,“ tuto radostnou poznámku jsem zaslechl během půl hodiny asi desetkrát. Jinak se lesíkem v okolí hřbitova v ostravské části Hrabová neslo pištění až zděšení. Ale taky smích a nadšení. Stezka odvahy, která tam byla připravena, přilákala desítky lidí. Přestože by člověk tipoval, že taková stezka odvahy zaujme hlavně děti, dobře bavili i dospěláci. Většina z nich samozřejmě přivedla své ratolesti. Možná tak rodiče chtěli připravit své děti na úskalí skutečného života, kdy se občas někdo vyděsí nejen v ponurém, tmavém lese… „Já jsem zmutovaný … čtěte více

Historický Důl Alexander se tyčí nad ostravskými Kunčičkami

Přiznám se bez velkého mučení, že jsem areálem starého objektu Dolu Alexander lehce fascinován. Objevil jsem jej před mnoha lety, kdy jsem hledal místo pro vznik fotografie, která ukazuje, jak je Ostrava (a tedy průmysl) nedaleko hor (a tedy přírody). Těžní věže starého, dávno nefungujícího dolu a za nimi panorama Lysé hory, byly jedním z dokladů toho, jak je to z Ostravy blízko do Beskyd a jak tedy život v průmyslovém městě může být příjemný díky tomu, že za dvacet minut jste pod beskydskými horami… Po mnoha a mnoha letech … čtěte více

Za folklorem Těšínského Slezska, aneb poznejte život Gorolů

Jen málokde se v našem regionu podařilo uchovat tolik z lidových tradic, jako v oblasti Těšínského Slezska. Nejde jen o lidové kroje, které dnes pochopitelně člověk vidí už jen na různých folklorních festivalech. Tradice, to jsou přece i písně, nářečí, architektura, speciality místní kuchyně… Lidové tradice v oblasti Těšínského Slezska jsou jiné, než jak je zná turista z vesnic na jižní Moravě či na Hané. Tady, na Těšínsku, návštěvník na první pohled pozná, že život lidí ovlivnily drsné podmínky pro život – hory a lesy, pastviny a políčka. I kroje jsou spíše … čtěte více

V Ostravě-Hrabové vařili guláš čerti i andělé, „Přemílek“ i Vochomůrka. Mat i Pat…

Kdybyste přemýšleli o tom, kde si nechat uvařit opravdu skvělý guláš, domluvte se s čerticemi z Ostravy-Hrabové. Ony tedy jen jako čertice vypadají, ve skutečnosti jsou to místní dobrovolné hasičky. Nicméně, když vaří kotlíkový guláš, vymění hasičské uniformy za čertí kožichy, místo sekyrek si pověsí k pasu pořádné čertí ocásky a místo přilby si nasadí rohy. Jak vidno, správný hasič musí umět nejen hasit, ale též pořádně přikládat – aspoň pod kotlem. Právě čertice navařily guláš, který nejvíce chutnal na sobotním gulášfestu, který se odehrál na hřišti TJ Sokol. „Jsme … čtěte více