Shodou náhod lze přijít k čemukoliv. Michal Sedivoj, polský zchudlý šlechtic a alchymista na dvoře císaře Rudolfa II přišel náhodou k zámku v Kravařích. Císař Ferdinand II mu zámek v Kravařích věnoval a vyřešil tak dva problémy najednou – zbavil se dluhů, které vůči Sedivojovi Habsburkové za jeho služby měli, a našel nového pána pro kravařské panství, které předtím zkonfiskoval.

Tím začal rozkvět zámku do podoby, kterou známe dnes. Nepostaral se o něj samotný Sedivoj, ale manžel jeho dcery, která se provdala za braniborského šlechtice Jakuba Eichendorffa. Tento rod přivedl zámek do podoby, jakou známe dnes, až jej kvůli dluhům musel prodat.

Dnes patří zámek městu Kravaře a to v něm má své reprezentativní prostory, kterých s oblibou využívají mladé páry pro svatební obřady. Návštěvníci zámku obdivují dílo barokních architektů a historicky nejcennější je interiér zámecké kaple, která byla ušetřena požáru z roku 1937. Úchvatná je stropní výmalba kaple z roku 1730, která zachycuje nanebevzetí Panny Marie.

Kromě prohlídky zámku, které ukazuje život rodiny Eichendorffů, je zde také muzeum. Návštěvníci si v něm mohou udělat představu o tom, jak se žilo „běžným“ lidem v Kravařích a na Hlučínsku.

Zámek je obklopen překrásným parkem se stovkou druhů různých stromů a keřů. Dnes je v zámecké zahradě oblíbené golfové hřiště.