Kraj mého srdce | Kraj mého srdce

Nad Čeladnou se v dávných dobách tyčil strážní hrad

Nalijme si čistého vína – není to žádný Karlštejn obsypávaný tisícovkami výletníků. Ani Hradčany se Zlatou uličkou, gotickou katedrálou a zbraněmi chrastící výměnou stráží. Na druhou stranu na bývalý hrad na Kozinci nad Čeladnou se dostanete, aniž byste procházeli bezpečnostními rámy a pozor – všechny prostory hradu jsou přístupné zdarma! Pokud ovšem tuto středověkou tvrz vůbec najdete. Ale teď vážně. Ani mnoho místních neví o tom, že na vrchu zvaném Kozinec stával hrad. Přitom lepší místo pro zřízení pevnosti, která zřejmě střežila cestu z Moravy do Uher, byste těžko hledali. Skalnatý … čtěte více

Výletníci z Hrabové zdolali Emu. Bez šerpů a kyslíkových přístrojů.

Text a foto Petr Žižka v rubrice Aktuality, Fejetony, Z Hrabové

Poté, co v sobotu ostravští Hrabované, spolu s Hrabovankami a Hrabovátky, spluli zdárně řeku Ostravici na zcela běžných předmětech, jako těžní věž, pirátská galéra, lokomotiva, novinářská kachna, hasičské auto, vozidlo dálniční policie Cobra 11 a podobně, zdolali dnes vrchol ostravské haldy Ema. Šlo o prvovýstup alpským způsobem, tedy bez šerpů a kyslíkových přístrojů. Jen s cepíny, lany, mačkami a přinesenými tatrankami. Na snímku vidíte vrcholové družstvo. Někteří účastníci chybí na obrázku jen proto, že v době pořízení fotografie už chystali žebříky nutné pro sestup. A některé účastnice zůstaly v základním … čtěte více

Nejkrásnější pohled na svět je jednoznačně z necek. Pokud plavou…

Arabské přísloví sice praví, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně, ten, kdo toto přísloví vymyslel, však jistě nikdy neplul v neckách po řece. Nejkrásnější pohled na svět je totiž ve skutečnosti z necek volně plujících po řece. A pokud nejsou zrovna po ruce necky, funguje to i s plavidlem vyrobeným na koleně, tedy na něčem, jako je vor, polystyrénový parník, člun, duše od traktoru případně těžní věž nebo hasičské auto. A pokud není voda, jako tomu bylo na neckyádě v Hrabové, pak se mnohdy nepluje, ale prochází … čtěte více

Naprosto šílený koncert kapely Jakost, aneb legenda se vrátila…

Nadšenci tvrdé rockové muziky a fanoušci kapely Jakost, kteří se kdysi svíjeli pod různými pódii hlavně v Ostravě-Hrabové, dlouhá desetiletí neslyšeli své oblíbené sklady, jako Krysa Vasilisa, Traktor nebo Zabijačka… To vše se mělo změnit (a nakonec také změnilo) 23. června roku 2018. Ten den se z hřiště místního, tedy hrabovského, Sokola stalo něco, co připomínalo jen o něco málo známější Colours of Ostrava. Na dvou pódiích (tedy moderně „stejdžích“) se střídalo celkem sedm kapel (dnes formací) a opravdu to připomínalo něco jako Woodstock (kde sice nikdo nebyl, ale všichni … čtěte více

K alpským loukám patří stáda volně se pasoucích krav

Kdykoliv potkám při svých toulkách pod vrcholky Alp krávy, „musím“ vytáhnout foťák. Kravkami, které se volně pasou, chodí si samy k napajedlům a procházejí se mezi cyklisty a turisty, jsem zkrátka fascinován. Už se nám při cyklistických výpravách stalo, že jsme se stali doslova součástí stáda takových krav. U italského Livigna nebyla jiná možnost, jak projít přes dřevěný můstek, než se vtěsnat mezi skot a jejich vláčným tempem se přesunout na druhou stranu řeky… Čouhali jsme z toho stáda jako marťani, ale krávy nás tolerovaly, přesněji vůbec jsme je nezajímali. … čtěte více

Ostravice. Bystrá, tedy ostrá, řeka valící se z Beskyd

Kde je voda, tam je i život. K Hrabové, dnes součástí Ostravy, toto pravidlo platilo na sto procent. Hrabová byla vždy spojena s vodou – s rybníky a řekou. Řeka Ostravice dávala obživu, zavlažovala pole, tvořila také přirozenou hranici dvou zemí a díky sporům mezi knížetem těšínským a arcibiskupem olomouckým, respektive díky listinám, které tyto spory urovnaly, se o Hrabové píše už v roce 1297. Ostravice se valila z hor a byla to dravá, bystrá řeka. Byla dokonce tak OSTRÁ, tedy prudká a chladná, že dala té řece i jméno: Ostravice. A to zase … čtěte více

Malenovice jsou místem, kde se těžila ruda

Malenovice jsou jednou ze vstupních bran k Lysé hoře. Tisíce pěších turistů, běžkařů, horských cyklistů projíždí či prochází touto obcí při svých výpravách k nejvyššímu vrcholu Moravskoslezských Beskyd. Málokdo si tuto obec prohlédne a téměř nikdo nemá potřebu seznámit se s místními zajímavosti. A přitom jich není málo. Jedním z tajemství Malenovic je její hornická minulost. Malenovice jsou jednou z těch podhorských obcí, kde se kutala železná ruda. Doklady o tom jsou už ze sedmnáctého století, kdy se ruda z Malenovic zpracovávala v nedalekých Starých Hamrech a největší rozvoj těžby nastal díky … čtěte více

Bajka o tom, jak se elegantní kladrubáci objevili na vsi

Na malé, skoro bezvýznamné vsi, v podhůří Beskyd, tam, kde se Moravská brána postupně mění v trychtýř otevírající se do nekonečné polské roviny, žili dva statkáři. Jeden se živil prodejem trávy do Zverimexu v nedalekém průmyslovém městě, a proto se mu říkalo Tráva. Druhý měl tak velký dvůr, že se mu říkávalo Dvorek. Jednou se Tráva s Dvorkem domluvili, že by bylo moudré, kdyby společně koupili nové koně. Zajeli na tradiční koňský trh do Frýdku a zakoukali se do statných, hnědých, tažných koní, typických „valachů“. Začali stavět stáje a připravovat … čtěte více

Hrabová: dnes součást průmyslového města, dříve ves

Hrabová, přestože je dnes ostravským městským obvodem, si zachovává svůj venkovský až vesnický ráz. Místní lidé si to uvědomují a jsou na to i náležitě hrdi. Je příjemné mít se kde projít nebo projet na kole, vnímat řeku Ostravici a přitom pozorovat a poslouchat ptačí zpěv. A přitom být součástí třetího největšího města země. Jedno z míst, kde původní ves můžete cítit dodnes a vnímat ji snad všemi smysly, je původní statek na jižním konci obce. Kolem se rozprostírají louky a pastviny s volně se pasoucími koňmi a skotem. Na jezdcích … čtěte více

Jak si sehnat ženicha, aneb legendy z Prašivé

Mnoho legend, bájí a mýtů se váže k tužbám vdavekchtivých děvčat. Jedna taková se traduje v okolí Komorní Lhotky. Na vrchu Prašivá stojí dřevěný kostel svatého Antonína Paduánského. V něm je obraz se svatým Antonínem, který původně zdobil kostel v Dobré. Možná proto se zrodila legenda, že dívka, která z Dobré, Vyšních Lhot či Dobratic dojde pěšky a boso (!) na Prašivou a pomodlí se u svatého Antoníčka, dozajista se v příštím roce provdá. Platilo to ovšem přesně 13. června, tedy v den svátku svatého Antonína. Kdo ví, možná se tímto nenápadným opatřením zvyšovala návštěvnost poutí ke … čtěte více