Kraj mého srdce | Kraj mého srdce

Virtuální výlet ostravským obvodem Hrabová

Právě dnes, když píšu tento příspěvek, tedy první jarní den, plánovali hasiči z Ostravy-Hrabové, že se Hrabované projedou na kolech po této části Ostravy. Virus nám ten výlet zrušil, ale aspoň takto virtuálně bychom se mohli vesnicí na okraji Ostravy projet. Jako ilustrace můžeme použít obrázky z naučné stezky Viléma Závady, která obcí provází. Ostatně právě tuto naučnou stezku jsme chtěli na kolech projet – je totiž ideální pro poznání Hrabové, její historie i současnosti. A k těm obrázkům přidám text z jedné z oněch tabulí. Je to text, který … čtěte více

Hrabovští hasiči se vydali do ulic Ostravy-Přívozu a došli k hasičskému muzeu

Když ostravští radní na sklonku 19. století zjistili, že Ostrava se vyvíjí překotnou rychlostí, uvědomili si, že průmyslová revoluce je rychlá a nezvladatelná jako splašený kůň a silná jako parní stroj. Nabyli přesvědčení, že pokud tomu splašenému koni nedají náležité opratě, rozroste se město zcela nečekaně a neřiditelně. Přišli s revoluční myšlenkou a povolali na pomoc v té době již slavného vídeňského architekta Camilla Sitte. Sitte se narodil ve Vídni (v roce 1843) a jeho otcem byl Čech přestěhovaný do Vídně. Camillo měl za sebou už slovutnou kariéru, stavěl domy … čtěte více

Hrabovští hasiči uspořádali ples a roztančili 180 lidí

Vždy, když přijdu na nějaký hasičský ples, nemůžu vyhnat z hlavy některé scény z klasického Formanova filmu „Hoří, má panenko“. Kupodivu, nikdy jsem za svého života nezažil, aby na hasičském bále někdo ukradl z tomboly tlačenku a ukryl se s ní pod stolem. A rvačky, které jsem kdy na venkovských zábavách zažil, se také nikdy neodehrála na plese hasičů. Zvláštní… Možná šli hasiči po natočení toho filmu do sebe nebo ten film ukazuje spíše společnost jako celek a ples hasičů posloužil jen jako mikrosvět dokumentující českou náturu… Ve většině měst … čtěte více

Hasiči z Ostravy-Hrabové v odborném časopisu Alarm revue

Rozsáhlý článek o činnosti Sboru dobrovolných hasičů v Ostravě-Hrabové vyšel v exkluzivním magazínu, který se věnuje práci hasičů a záchranářů. Celostátní časopis se na třech stranách věnuje současností i historií hrabovských hasičů. Přinášíme zkrácenou verzi článku v Alarm revue: Dobrovolní hasiči v ostravském obvodu Hrabová patří k nejstarším a zároveň dodnes nejaktivnějším spolkům v obci, která bývala samostatnou vesnicí na kraji Ostravy. O historii sboru a o tom, jak si tradic svých předků současní členové váží, svědčí například fakt, že v roce 2016 hasiči uspořádali důstojné oslavy 120 let své … čtěte více

Wrocław je městem, kde doslova zakopáváte o všehoschopné trpaslíky

Starobylé památky v centru polského města Wrocław jsou směsicí slohů a stylů a nezapřou vliv německý ani český. Ostatně původní název města Vratislav se pojí ke knížeti Vratislavovi a české pevnosti, která na této křižovatce obchodních cest stála před tisícovkou let. Nejen za kostely, náměstími, uličkami, restauracemi s typickou polskou kuchyní a dalšími běžnými lákadly pro turisty, se ale má smysl do tohoto města vypravit. Čím dál více návštěvníků obdivuje zdejší kuriozitu, a to jsou malí bronzoví trpaslíci. Vlezou doslova všude a velmi rychle se množí. Ještě v roce 2001 … čtěte více

Po stopách husitů středověkým městem Odry

Text a foto Petr Žižka v rubrice Fejetony, Fotogalerie, Moravskoslezský kraj

Není v Poodří ani v celém Moravskoslezském kraji místo, které by bylo tolik spjato s historií husitských válek, jako město Odry a jeho okolí. Proto mi to nedá a začínám s poznáváním krás Oder u husitské bašty v jedné z bočních uliček nedaleko náměstí. Místo, kde stojí část původního opevnění z patnáctého století, doslova voní středověkem. Nebo aspoň nějakým starým toskánským městečkem, kde se zastavil čas. Jak je možné, že asfaltová silnička najednou přechází v kamennou dlažbu? Jako kdyby i asfaltéři cítili, že staré dobré věci se prostě do asfaltu nezalévají. Když se zastavíte, dojde vám, že domy okolo … čtěte více

Hledání patronky hrabovského kostela, aneb do pouště Sinaje

Při přemýšlení o životě, historii, kořenech, jsem nabyl dojmu, že když už bydlím v Hrabové a téměř denně chodím kolem dřevěného kostela svaté Kateřiny Alexandrijské, měl bych „panně a mučednici“, která dala kostelu jméno, něco vědět. A kde jinde se vše dozvědět a náležitě „očichat“, než v místě, kde se nachází původní klášter svaté Kateřiny, v Egyptě, na poloostrově Sinaj… Klášter Svaté Kateřiny ze šestého století se rozkládá v poušti mezi horami. Přímo nad ním se tyčí Mojžíšova hora, tak významná v křesťanské historii. Právě proto také klášter vnikl zde, … čtěte více

Hrabovská pouť, aneb setkání věků a světů

Mám rád atmosféru Kateřinské pouti, která se koná kolem dřevěného kostelíku v Ostravě-Hrabové. Je to jakési setkání minulosti se současností. Na jednu stranu uvnitř kostela se konají mše, kostel voní kadidlem, kdyby se někdo probudil ze staletého spánku, asi by si ani neuvědomil, že už je v nějakém jiném časoprostoru. Pokud vyjde počasí takové, jaké bylo letos, kdy sluneční paprsky prostupují okny kostela a odrážejí se v dýmu z kadidel, je to i pro fotografa doslova ráj na zemi. Dozvídám se (opět a znovu) příběh svaté Kateřiny Alexandrijské, panny a … čtěte více

Rudolfův alchymista Sedivoj získal za své služby zámek Kravaře

Shodou náhod lze přijít k čemukoliv. Michal Sedivoj, polský zchudlý šlechtic a alchymista na dvoře císaře Rudolfa II přišel náhodou k zámku v Kravařích. Císař Ferdinand II mu zámek v Kravařích věnoval a vyřešil tak dva problémy najednou – zbavil se dluhů, které vůči Sedivojovi Habsburkové za jeho služby měli, a našel nového pána pro kravařské panství, které předtím zkonfiskoval. Tím začal rozkvět zámku do podoby, kterou známe dnes. Nepostaral se o něj samotný Sedivoj, ale manžel jeho dcery, která se provdala za braniborského šlechtice Jakuba Eichendorffa. Tento rod přivedl zámek do podoby, jakou … čtěte více

Zánik (snad jen dočasný) hostince U Lípy

Jako dokořán otevřená tlama obřího hladového veleještěra. Pohled do nitra obludy. Něco takového asi uzřel biblický Jonáš, než jej spolkla velryba. Přesně tak na mne působí záběr jeviště bývalého divadla, dříve slavné hospody U Lípy. Hlavní zeď budovy už schroustaly bagry a proto pohled na pódium je zcela unikátní – do hlubin divadelní scény lze nahlédnout přímo z ulice… Dlouho se však ani tento neobvyklý pohled na torzo hospody nezachoval. Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, už nezůstaly ani zdi, ani jeviště, dokonce už i hromady cihel jsou pryč. Naopak … čtěte více