Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

1

Hrabovská pouť, aneb setkání věků a světů

Text a foto v rubrice Aktuality, Fotogalerie, Z Hrabové

Mám rád atmosféru Kateřinské pouti, která se koná kolem dřevěného kostelíku v Ostravě-Hrabové. Je to jakési setkání minulosti se současností. Na jednu stranu uvnitř kostela se konají mše, kostel voní kadidlem, kdyby se někdo probudil ze staletého spánku, asi by si ani neuvědomil, že už je v nějakém jiném časoprostoru. Pokud vyjde počasí takové, jaké bylo letos, kdy sluneční paprsky prostupují okny kostela a odrážejí se v dýmu z kadidel, je to i pro fotografa doslova ráj na zemi. Dozvídám se (opět a znovu) příběh svaté Kateřiny Alexandrijské, panny a mučednice. Přemýšlím o lásce k bližnímu svému…

Druhý svět se odehrává před kostelem. Potkávají se tam obyvatelé této sedm staletí staré vesnice (dnes obyvatelé jednoho z obvodů Ostravy). Sousedé si výjimečně nepovídají opřeni o plot svých zahrad, ale popíjejí medovinu nebo svařené víno a opírají se leda tak o stolečky, které u některých stánků bývají. Za lidmi přijíždějí známí a příbuzní. Okolí kostelíku se zkrátka mění v živé centrum obce.

Dalším, tedy v pořadí třetím, světem, je svět stánkařů. Ať chcete nebo nechcete, stejně se jdete podívat na to, co dnes přivezli. A přestože dnes už si můžete vše koupit v kamenných obchodem a dávno je pryč doba, kdy trhovci přijížděli tu či onde jen na chvíli, aby si lidé nakoupili vše, co si doma neumí vyrobit, navařit, upéct, naložit, vypěstovat, ušít, atd. atd., aby pak odjeli (oni trhovci) zase o kus dál, k jinému městu, do jiné vsi, přesto všechno se stejně jdete projít mezi stánky. Dnes už tam nenajdete (až na malé, světlé, výjimky) rukodělné výrobky, ale spíše plastové samopaly, pistole a pušky. Nevím, proč se na pouti prodávají nože a dýky. Že by na nakrájení tlačenky, kterou nabízejí vedle? Přemýšlím o tom, zda by se někdo podivil, kdybych si příští rok (hned u křesťanského kostela) otevřel stánek s atrapami granátů, protitankových střel, nášlapných min či bombových pásů, které hojně používají sebevražední atentátníci… Ale je jiná doba a možná bych s tím stánkem udělal díru do světa. Minimálně do světa byznysu. A možná jen zbytečně přemýšlím o blbostech, které nikdo jiný neřeší, kdo ví…

No nic, úvahy jsou zbytečné, i když příští rok bych to mohl s tím stánkem s bombami zkusit. Pro letošek si jdu raději do stánku s klobásou. Vypadá jako domácí a skutečná, ne jako o kus vedle vystavená atrapa pušky, kterou používají ostřelovači v bojích kdesi na Blízkém východě. Ale v podstatě je to pořád lepší, než kdyby byla klobása umělá a puška opravdická… Takže vlastně zase super!

Kdo by si na pouti nekoupil samopal, že?
Přece jen něco ze dřeva!
Tento pohled se neokouká snad nikdy…

Jeden komentář

  1. Je mi to líto, že vzhedem k mému věku a zdravotnímu stavu již nemohu naši pouť osobně navštívit. Naštěstí máme v Hrabové Petra Žižku, který jak textem tak obrazem mi prostřednictvím internetu umožnil návštěvu i té letošní.

    Při svých dřívějších návštěvách jsem si nejvíce cenil přátelských setkání s rodáky a známými, ale i toho, že se pohybuji ve výjimečném prostředí.

    Pochopitelně nezbytnou atrakcí jsou i stánky prodejců všeho možného.To na poutích vždy bylo a bude. Mým nejoblíbenějším byl stánek s medovinou a ten,kde se prodávaly dřevěné vařechy,“švrlaky“, lžíce a další výrobky.

    Můj pobyt na pouti jsem vždy ukončil poslechem kapely DEOR. Pokud to bylo možné,navštívil jsem i kostelík. Ale obvykle byl zcela naplněn.

    I tato pouť je důkazem toho, jak se Hrabová změnila.

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..