Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

4

Klinická smrt hrabovské hospody zvané „Lípa“

Text a foto v rubrice Fejetony, Z Hrabové

Byl to vlastně pohřeb. Pohřeb neživé, ale ještě nemrtvé hospody. Pohřeb v okamžiku, kdy budoucí nebožtík, napojen na přístroje a v těžkém kómatu, kdy už v podstatě nic z jeho orgánů nefungovalo, ještě klinicky žil. Pivní trubky, ty pomyslné tepny každé hospody, ještě spojovaly sklepy s výčepem, ale životodárná tekutina, tedy v tomto případě pivo, v nich už netepalo. Jak jinak, než jako pohřeb, si vysvětlit truchlivé skladby dechovky, která hraje při posledních rozloučeních a které mimochodem nebožtík dlouhá léta poskytoval své zázemí?
Byla to ale také veselice, jako kdyby odchod toho starého předznamenal příchod něčeho nového. Jak jinak si vysvětlit vystoupení špičkových a líbezných vratimovských mažoretek, smích v sále a radost hostů ve výčepu? (Jen pro upřesnění – pivo teklo, ale z mobilních chlaďáků a ne z těch původních vyhlášených sklepů hostince zvaného U Lípy).
A tak trochu to byl návrat do starých dobrých časů nebožtíkových, kdy na prknech jeho pódia se odehrál nejeden divadelní kus, ale též vystoupení pěvců, představení již zmíněné dechovky a pak pořádná a tradiční vesnická zábava. Ve výčepu se valil opět dým, byť se namodralý kouř z cigaret změnil spíše v dým z oleje smažených bramborových placek. Pivo teklo proudem, přesně jako to tady bývalo zvykem. Utopenci šli na dračku tak, že se snad ani nestačili utopit a při troše snahy by se dali ještě rozdýchat.

Hostinec U Lípy

Tak nějak proběhlo poslední rozloučení s hospodou, která k Hrabové patří stejně neodmyslitelně, jako Obecní dům patří do centra hlavního města, jako patří hrb k velbloudovi a ranní kocovina k pořádné pařbě. Hostinec U Lípy, který znají nejen místní, ale i lidé z okolí na něj vzpomínají jako na šenk, kde popíjeli nejlepší pivo široko daleko, místo, kde se hrávalo divadlo a konaly plesy, zahrál v půli října svou poslední roli.
Přesně 13. října v 16 hodin a 59 minut začala akce, jejímž vrcholem byla hra Václava Havla zvaná Audience. Uvaděč, Jiří Dolejška, sice všechny účastníky varoval a žádal, aby půllitry do jeviště házeli až v době, kdy herci opustí scénu. Nicméně oba aktéři, tedy Tomáš Machálek jako pivovarský sládek a Jiří Štěpán jako Ferdinand Vaněk, tedy v podstatě Václav Havel, zahráli Audienci naprosto brilantně. Absurdní drama disidenta, československého a posléze českého prezidenta Václava Havla tak udělalo symbolickou tečku za divadelními představeními, které v hospodě U Lípy měly dlouholetou tradici. A stejně tak symbolicky se s hospodou rozloučil Klub hrabovských alkoholiků, který útratami v místních nálevnách usilovně, dlouhodobě a svědomitě pracuje na zlepšení ekonomické situace České republiky. Díky jim, hrabovským alkoholikům, za to vše. A věřme, že z jejich strany to nebyl poslední kus, který na prknech místních hospod zahráli.
V době, kdy vznikají tyto řádky autor textu sice ještě „lípu“ vidí z okna svého domu, ale podle všeho bude v nejbližší době hostinec srovnán se zemí. V jeho střeše už zeje díra, kterou by projel i tirák s návěsem…

Sluneční světlo proniká do sálu hospody lehce zakouřené od smažených placků

 

Dechovka Deor mnohokrát v Lípě zkoušela a také hrávala na plesech. Přišla jí zahrát i na poslední rozloučení.

Přijely i mažoretky z Vratimova

Obsluha výčepu byla oděna v dobových šatičkách a moc to dámám za pípou slušelo

 

Do patřičné doby, v níž se odehrává Havlova hra Audience, vrátil návštěvníky představení i tento pionýr…

 

… a drsný byl i tento policajt, tedy pardon příslušník Veřejné bezpečnosti.

Václav Havel: Audience

Jeden komentář

  1. znám v hrabové jsem se narodila a do této restarace jsem taky chodila. bylo kino dětské karnevaly . bylo to ok.

  2. Naprosto skvěle vystižená atmosféra toho dne .. a jeho konce .. anebo začátku něčeho ?? .. :).

  3. Dp téhle hospody jsme jezdili až z Poruby a stálo to za to.

  4. Ahoj,byl jsem ze sidliste hrabuvka ul. Stadicka, nedali nam pivo v normalnich lokalech jako stalingrad, nebo venuse, z duvodu 18 leteho veku, ale u Lipy se to dalo, nedalo, kdyz zletily kamos koupil pivo.. Pani Lida nemela moc dobry zrak, tak jsme gumovali carky na listku.. ALE 5.6. 86 jsem udelal maturitu, oslavil jsem to tam mnohokrat, pamatuji si opojny pocit, ze Ted zacina ZIVOT, nikdo mi nemuze nic rict…ten sileny pocit, ze jsem svym panem, bez rodicu, jejich ustavicnych hadek byl sileny, proste SVOBODA !!!
    ten konec jsem prosvihnul, mrzi mne to, protoze tato hospoda mne „odkojila“
    Ted jezdim skoro kazdy den kolem
    Tak ukazuju fakace na tu novou sracku…

Vložte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..