Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

3

Klinická smrt hrabovské hospody zvané „Lípa“

Text a foto v rubrice Fejetony, Z Hrabové

Byl to vlastně pohřeb. Pohřeb neživé, ale ještě nemrtvé hospody. Pohřeb v okamžiku, kdy budoucí nebožtík, napojen na přístroje a v těžkém kómatu, kdy už v podstatě nic z jeho orgánů nefungovalo, ještě klinicky žil. Pivní trubky, ty pomyslné tepny každé hospody, ještě spojovaly sklepy s výčepem, ale životodárná tekutina, tedy v tomto případě pivo, v nich už netepalo. Jak jinak, než jako pohřeb, si vysvětlit truchlivé skladby dechovky, která hraje při posledních rozloučeních a které mimochodem nebožtík dlouhá léta poskytoval své zázemí?
Byla to ale také veselice, jako kdyby odchod toho starého předznamenal příchod něčeho nového. Jak jinak si vysvětlit vystoupení špičkových a líbezných vratimovských mažoretek, smích v sále a radost hostů ve výčepu? (Jen pro upřesnění – pivo teklo, ale z mobilních chlaďáků a ne z těch původních vyhlášených sklepů hostince zvaného U Lípy).
A tak trochu to byl návrat do starých dobrých časů nebožtíkových, kdy na prknech jeho pódia se odehrál nejeden divadelní kus, ale též vystoupení pěvců, představení již zmíněné dechovky a pak pořádná a tradiční vesnická zábava. Ve výčepu se valil opět dým, byť se namodralý kouř z cigaret změnil spíše v dým z oleje smažených bramborových placek. Pivo teklo proudem, přesně jako to tady bývalo zvykem. Utopenci šli na dračku tak, že se snad ani nestačili utopit a při troše snahy by se dali ještě rozdýchat.

Hostinec U Lípy

Tak nějak proběhlo poslední rozloučení s hospodou, která k Hrabové patří stejně neodmyslitelně, jako Obecní dům patří do centra hlavního města, jako patří hrb k velbloudovi a ranní kocovina k pořádné pařbě. Hostinec U Lípy, který znají nejen místní, ale i lidé z okolí na něj vzpomínají jako na šenk, kde popíjeli nejlepší pivo široko daleko, místo, kde se hrávalo divadlo a konaly plesy, zahrál v půli října svou poslední roli.
Přesně 13. října v 16 hodin a 59 minut začala akce, jejímž vrcholem byla hra Václava Havla zvaná Audience. Uvaděč, Jiří Dolejška, sice všechny účastníky varoval a žádal, aby půllitry do jeviště házeli až v době, kdy herci opustí scénu. Nicméně oba aktéři, tedy Tomáš Machálek jako pivovarský sládek a Jiří Štěpán jako Ferdinand Vaněk, tedy v podstatě Václav Havel, zahráli Audienci naprosto brilantně. Absurdní drama disidenta, československého a posléze českého prezidenta Václava Havla tak udělalo symbolickou tečku za divadelními představeními, které v hospodě U Lípy měly dlouholetou tradici. A stejně tak symbolicky se s hospodou rozloučil Klub hrabovských alkoholiků, který útratami v místních nálevnách usilovně, dlouhodobě a svědomitě pracuje na zlepšení ekonomické situace České republiky. Díky jim, hrabovským alkoholikům, za to vše. A věřme, že z jejich strany to nebyl poslední kus, který na prknech místních hospod zahráli.
V době, kdy vznikají tyto řádky autor textu sice ještě „lípu“ vidí z okna svého domu, ale podle všeho bude v nejbližší době hostinec srovnán se zemí. V jeho střeše už zeje díra, kterou by projel i tirák s návěsem…

Sluneční světlo proniká do sálu hospody lehce zakouřené od smažených placků

 

Dechovka Deor mnohokrát v Lípě zkoušela a také hrávala na plesech. Přišla jí zahrát i na poslední rozloučení.

Přijely i mažoretky z Vratimova

Obsluha výčepu byla oděna v dobových šatičkách a moc to dámám za pípou slušelo

 

Do patřičné doby, v níž se odehrává Havlova hra Audience, vrátil návštěvníky představení i tento pionýr…

 

… a drsný byl i tento policajt, tedy pardon příslušník Veřejné bezpečnosti.

Václav Havel: Audience

3 Comments

  1. znám v hrabové jsem se narodila a do této restarace jsem taky chodila. bylo kino dětské karnevaly . bylo to ok.

  2. Naprosto skvěle vystižená atmosféra toho dne .. a jeho konce .. anebo začátku něčeho ?? .. :).

  3. Dp téhle hospody jsme jezdili až z Poruby a stálo to za to.

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.