Petr Žižka | Kraj mého srdce

Hledání patronky hrabovského kostela, aneb do pouště Sinaje

Při přemýšlení o životě, historii, kořenech, jsem nabyl dojmu, že když už bydlím v Hrabové a téměř denně chodím kolem dřevěného kostela svaté Kateřiny Alexandrijské, měl bych „panně a mučednici“, která dala kostelu jméno, něco vědět. A kde jinde se vše dozvědět a náležitě „očichat“, než v místě, kde se nachází původní klášter svaté Kateřiny, v Egyptě, na poloostrově Sinaj… Klášter Svaté Kateřiny ze šestého století se rozkládá v poušti mezi horami. Přímo nad ním se tyčí Mojžíšova hora, tak významná v křesťanské historii. Právě proto také klášter vnikl zde, … čtěte více

Hrabovská pouť, aneb setkání věků a světů

Mám rád atmosféru Kateřinské pouti, která se koná kolem dřevěného kostelíku v Ostravě-Hrabové. Je to jakési setkání minulosti se současností. Na jednu stranu uvnitř kostela se konají mše, kostel voní kadidlem, kdyby se někdo probudil ze staletého spánku, asi by si ani neuvědomil, že už je v nějakém jiném časoprostoru. Pokud vyjde počasí takové, jaké bylo letos, kdy sluneční paprsky prostupují okny kostela a odrážejí se v dýmu z kadidel, je to i pro fotografa doslova ráj na zemi. Dozvídám se (opět a znovu) příběh svaté Kateřiny Alexandrijské, panny a … čtěte více

Rudolfův alchymista Sedivoj získal za své služby zámek Kravaře

Shodou náhod lze přijít k čemukoliv. Michal Sedivoj, polský zchudlý šlechtic a alchymista na dvoře císaře Rudolfa II přišel náhodou k zámku v Kravařích. Císař Ferdinand II mu zámek v Kravařích věnoval a vyřešil tak dva problémy najednou – zbavil se dluhů, které vůči Sedivojovi Habsburkové za jeho služby měli, a našel nového pána pro kravařské panství, které předtím zkonfiskoval. Tím začal rozkvět zámku do podoby, kterou známe dnes. Nepostaral se o něj samotný Sedivoj, ale manžel jeho dcery, která se provdala za braniborského šlechtice Jakuba Eichendorffa. Tento rod přivedl zámek do podoby, jakou … čtěte více

Zánik (snad jen dočasný) hostince U Lípy

Jako dokořán otevřená tlama obřího hladového veleještěra. Pohled do nitra obludy. Něco takového asi uzřel biblický Jonáš, než jej spolkla velryba. Přesně tak na mne působí záběr jeviště bývalého divadla, dříve slavné hospody U Lípy. Hlavní zeď budovy už schroustaly bagry a proto pohled na pódium je zcela unikátní – do hlubin divadelní scény lze nahlédnout přímo z ulice… Dlouho se však ani tento neobvyklý pohled na torzo hospody nezachoval. Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, už nezůstaly ani zdi, ani jeviště, dokonce už i hromady cihel jsou pryč. Naopak … čtěte více

Návštěva Fulneku, perly barokní architektury

Text a foto Petr Žižka v rubrice Aktuality, Fotogalerie, Moravskoslezský kraj

Perla barokní architektury, místo spojené s působením „učitele národů“ – J. A. Komenského, tedy městečko Fulnek, bylo cílem vlastivědného výletu výpravy z Ostravy-Hrabové. Za mrazivé únorové soboty se do Fulneku vypravili Hrabované, kteří mají rádi historii, ale hlavně vše, co se zachovalo do současnosti. Rádi se procházejí místy, která dýchají energií, rádi nahlídnou mimo oficiální průvodcovské trasy, tedy do míst, která bývají běžnému návštěvníkovi skryta za zamčenými dveřmi. Právě takovým místem jsou zákoutí města, které je vzdálené ani ne hodinu jízdy autem od Ostravy, města, kterým snad všichni Ostravané občas … čtěte více

Údolí mezi Lysou horou a Smrkem je tajemným místem Beskyd

Jen málokteré místo v Beskydech je opředeno tolika tajemstvími a zajímavosti, jako oblast v okolí obce Staré Hamry. V údolí sevřeném z jedné strany Lysou horou a ze strany druhé horou nazývanou Smrk, nad obcí Ostravice se na stejnojmenné řece rozevírá obří vodní nádrž Šance. Ještě před více než půl stoletím se však v místě zvaném Staré Hamry rozkládala vesnice. A v ní tepal život rolníků a kovohutníků, jak ostatně název „hamry“ napovídá. Původní Staré Hamry tvořily desítky osad a samot nejen v údolí řeky, ale také na pasekách, v … čtěte více

Klinická smrt hrabovské hospody zvané „Lípa“

Byl to vlastně pohřeb. Pohřeb neživé, ale ještě nemrtvé hospody. Pohřeb v okamžiku, kdy budoucí nebožtík, napojen na přístroje a v těžkém kómatu, kdy už v podstatě nic z jeho orgánů nefungovalo, ještě klinicky žil. Pivní trubky, ty pomyslné tepny každé hospody, ještě spojovaly sklepy s výčepem, ale životodárná tekutina, tedy v tomto případě pivo, v nich už netepalo. Jak jinak, než jako pohřeb, si vysvětlit truchlivé skladby dechovky, která hraje při posledních rozloučeních a které mimochodem nebožtík dlouhá léta poskytoval své zázemí? Byla to ale také veselice, jako kdyby odchod toho starého … čtěte více

Pouť v Ostravě-Hrabové si zachovává svou tradiční atmosféru

Žádné vykřičené pouťové atrakce, žádný kravál z amplionů, ani sirény rozjíždějící se bobové dráhy či klaksony roztáčejícího se obřího kolotoče. Ani pištění dívek, které na obřích kyvadlech visí hlavou dolů a sukénkou vzhůru. Nic z jinde obvyklých zábavných atrakcí všeho druhu, barev a zvuků. Taková, tedy poklidná, je pouť v Ostravě-Hrabové. Svátek svaté Kateřiny Alexandrijské, které je zasvěcen zdejší kostel, si stále zachovává svou původní, lidovou, venkovskou atmosféru. Odehrává se bez kakofonie zbytečných zvuků, zato hraje místní dechovka a lidé si můžou povídat. Když přijede do Hrabové pouť, neznamená to, … čtěte více

Upíři, čerti, zombíci i kostra strašili na stezce odvahy

„Tak toto strašidlo, je naštěstí fotograf,“ tuto radostnou poznámku jsem zaslechl během půl hodiny asi desetkrát. Jinak se lesíkem v okolí hřbitova v ostravské části Hrabová neslo pištění až zděšení. Ale taky smích a nadšení. Stezka odvahy, která tam byla připravena, přilákala desítky lidí. Přestože by člověk tipoval, že taková stezka odvahy zaujme hlavně děti, dobře bavili i dospěláci. Většina z nich samozřejmě přivedla své ratolesti. Možná tak rodiče chtěli připravit své děti na úskalí skutečného života, kdy se občas někdo vyděsí nejen v ponurém, tmavém lese… „Já jsem zmutovaný … čtěte více

Historický Důl Alexander se tyčí nad ostravskými Kunčičkami

Přiznám se bez velkého mučení, že jsem areálem starého objektu Dolu Alexander lehce fascinován. Objevil jsem jej před mnoha lety, kdy jsem hledal místo pro vznik fotografie, která ukazuje, jak je Ostrava (a tedy průmysl) nedaleko hor (a tedy přírody). Těžní věže starého, dávno nefungujícího dolu a za nimi panorama Lysé hory, byly jedním z dokladů toho, jak je to z Ostravy blízko do Beskyd a jak tedy život v průmyslovém městě může být příjemný díky tomu, že za dvacet minut jste pod beskydskými horami… Po mnoha a mnoha letech … čtěte více