Kraj mého srdce

Je to k nevíře, ale tam, kde se dnes pasou srny a poletují bažanti, se před lety mrskali kapři a míhaly štiky. Tam, kde jsou louky a pole, okrajové části Ostravy zvané Hrabová se třpytily hladiny rybníků. Už to vnímáte? Cítíte, že dnešní polní cesta, na které právě stojíte, je bývalá hráz jednoho z rybníků? Soustava rybníků, které se táhly od Paskova až do míst, kde dnes stojí sídliště Hrabůvka, je přibližně stejně stará, jako dnes slavné jihočeské rybníky. Hrabová byla rybníkářskou obcí a místní lidé byli významnými rybáři. V rybnících se … čtěte více

Ještě dnešní padesátníci vzpomínají na tramvaj, která projížděla Hrabovou, dnes jednou z částí Ostravy. Místní jí (té tramvaji) říkali Komárek. Jméno získala po konstruktérovi vozů, které zde původně jezdily. Sice se jmenoval krátce, tedy Franz Xaver Komarek, ale Hrabované (a nejen oni) jeho dílo nazývali s protaženým „á“, takže Komárek. Tramvaj, na kterou dnešní pamětníci vzpomínají, byla dřevěná, cinkala a na výhybkách také pěkně vrzala. Cestující seděli na dřevěných sedadlech, spíše lavicích, místo madel visely ze stropů vozů kožené pásky, lidé tudíž při jízdě doslova „bambelali“. V zimě tam byla fakt … čtěte více

Socha svatého Floriána stála na ostravském centrálním rynku, tedy dnešním Masarykově náměstí, už v roce 1763. Florián je patronem hasičů a kominíků a města stavěla sochy tohoto světce jako ochranu před požárem. Stejně tomu bylo v Ostravě, kterou pravidelně požáry mnohokrát pustošily. Po jednom z takových ohnivých pohrom, kdy plameny přeskakovaly z jednoho domu na druhý a tudíž znamenaly opravdu fatální zkázu, se radní rozhodovali, zda koupí hasičskou stříkačku. Druhá, asi levnější, varianta byla, že problém vyřeší tak, že pořídí sochu svatého Floriána. Světec a pochopitelně patřičné modlitby Ostravu jistě ochrání. Nakonec prý učinili … čtěte více

Baví mne procházet se krajinou a hledat v ní dávné příběhy. A také stopy, které tu či onde zanechaly osobnosti při svém putování světem. Málokde si lidé uvědomují, jak místní rodáci nebo významné osobnosti, které se jejich dědinou třeba jen „mihly“, poznamenali ono místo. Jen málokde si rodáků a osobností dokážeme vážit natolik, aby se o nich vědělo, mluvilo a třeba i v místní škole učilo. Když po nic jiného, tak jen proto, aby si lidé uvědomili, že místo, kde žijí, má minulost a že je prorostlé hlubokými kořeny mnoha … čtěte více