Baví mne procházet se krajinou a hledat v ní dávné příběhy. A také stopy, které tu či onde zanechaly osobnosti při svém putování světem. Málokde si lidé uvědomují, jak místní rodáci nebo významné osobnosti, které se jejich dědinou třeba jen „mihly“, poznamenali ono místo. Jen málokde si rodáků a osobností dokážeme vážit natolik, aby se o nich vědělo, mluvilo a třeba i v místní škole učilo. Když po nic jiného, tak jen proto, aby si lidé uvědomili, že místo, kde žijí, má minulost a že je prorostlé hlubokými kořeny mnoha generací… Ale dost filozofování. Jedno z takových míst, kde se dá hledat stopy dávných příběhů, najdete na okraji Ostravy, v mé milované Hrabové. Je to povídání o místním hřbitově a nedalekém návrší. To se sice nazývá trochu neromanticky – Prašivka, ale žádná prašivina tam neřádí, naopak jde o místo v minulosti doslova posvátné. A vůbec nevadí, že je to jen pár výškových metrů – pro dávné generace Hrabovanů prý bývala Prašivka místem přímo kultovním.

Václav Havel

Ale nejdříve k tomu hřbitovu a osobnosti nedávných českých a československých dějin, která se k místu váže: Když se z disidenta Václava Havla stal skoro přes noc prezident Václav Havel, směřovala jeho první cesta do Ostravy. Do „ocelového srdce republiky“, jak se tenkrát městu dolů, hutí a průmyslu říkávalo, se vydal už 3. ledna 1990, tedy opravdu v době, kdy podpisy, razítka a pečetě na jeho prezidentských listinách sotva zaschly. Havel byl zvolen 29. prosince 1989, takže cestu do Ostravy vykonal vskutku jen pár dní ve své prezidentské roli.

Ani jako prezident nezapřel, že je znamenitý dramatik, autor nečekaných scénářů a zápletek. Kolonu nechal zastavit ještě před vjezdem do centra města, a to u hrabovského hřbitova. Hrabová se tak stala prvním mimopražským místem, které navštívil Václav Havel – prezident.

A co Havel na hřbitově v Hrabové hledal? Vzpomněl si, že právě zde se nachází místo posledního odpočinku jeho přítele, novináře a spisovatele, myslitele a muže, kterého totalitní režim nezlomil, Jaromíra Šavrdy. Chartista a politický vězeň Šavrda se na rozdíl od svého přítele Havla, nedočkal demokracie, a zemřel v roce 1988. V té době mu bylo pouhých pětapadesát let. U hrobu tohoto muže se Václav Havel poklonil a položil kytici. Z toho krátkého zastavení prezidentské kolony se dochovalo jen pár černobílých fotografií Havla v prošívané bundičce s kostkovanou šálou kolem krku. Počasí bylo tenkrát evidentně nevlídné.

Tábor Laudonových vojsk

Ještě s jednou významnou osobností je toto místo spojeno. Pokud jsou legendy pravdivé, nedaleko hřbitova, v místě, které se nazývá Prašivka, měli svůj tábor, či přesněji polní tvrz, vojáci slavného generála Laudona. Ostatně, když si představíte, že mezi kostelíkem a Prašivkou se v té době rozlévaly vody jednoho z mnoha místních rybníků a zvýšená čtyřproudová silnice na Frýdek-Místek neexistovala, není se čemu divit. Prašivka jistě byla místem s výhledem do širokého okolí. Ideální pro účely takového stratéga, jakým Ernst Gideon von Laudon byl. Ostatně hranice mezi Moravou a Slezskem, kterou Laudonova vojska střežila, je odtud co by kamenem dohodil (nebo spíše kanónem dostřelil).

Pochopitelně z té doby se nedochovaly ani ty černobílé fotky jako z návštěvy Václava Havla, protože tohoto objevu se generál Laudon nedožil. Takže Laudon, v bílé čepici na koni v Hrabové vyobrazen není, ale zpívat si: „generál Laudon jede přes vesnici, generál Laudon jede přes ves,“ v Hrabové lze. S jistou mírou pravděpodobnosti v Hrabové byl, protože to byl pedant a jednou za čas všechna opevnění svých vojsk kontroloval… Hrabová nebyla sice žádnou pevností, ale úplně poslední ztracená varta to určitě taky nebyla.

Údajně jsou na Prašivce pohřbeni švédští vojáci z třicetileté války a své zbraně tady prý měli o několik století později zakopané odbojáři z války světové, a to z té druhé… Prašivka je památné místo, které to sice svým dnešním vzhledem nepřipomíná, ale síla a energie tady v tom místě cítit je…

Básník Vilém Závada

A do třetice ještě jedna významná osobnost zde zanechala své stopy. Asi nejviditelnější. Zdejší rodák, básník Vilém Závada znal dobře Prašivku a u nedaleké studánky sedával a rozjímal. A když na již zmíněném hřbitově odhalovali pomník padlým hrdinům obou světových válek, recitovali žáci místní školy báseň. Pro tuto událost ji složil Vilém Závada a takto pozdravil svou rodnou ves:

Hrabovským hrdinům

Žili jsme všichni v jedné vsi.
My viděli vás dospívati
a bujné chlapce v muže zráti,
nepostřehli jsme ale hodiny,
kdy dorostli jste v hrdiny.

Když udeřil den pohromy,
Vy nejdřív sebe přemohli jste
pak v ohni zocelili srdce čisté
a v boje ukrutné jste tvrdě šli
a nepříteli rány dávali.

Vítězně zase oddechuje zem,
jen srdce Vaše už tu nebije,
Vy slavně vešli do historie,
kde krví vepsali jste jméno své,
jména hrdinů z Hrabové.

My ptávali se, vzpomínajíce,
kde Vaše kosti kryje zem,
zda kámen vztyčen nad hrobem.
Však Vaše krev nám v žilách kolotá,
Vy jste náš život, naše svoboda.

Text je upraveným příběhem z naučné stezky po krásách Ostravy-Hrabové. Toto zastavení nese č. II. Obrázky dodala firma CBS, vydavatel Malovaných map

Památník hrdinům, kteří padli ve světových válkách

Generál Ernst Gideon von Laudon. V Hrabové měla jeho vojska polní tvrz.

Rybníky hrabovské