Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

1

Složil Beethoven svou Osudovou v Opavě?

Text a foto v rubrice Tajemná místa a legendy, Z kraje

Na první poslech se ten příběh zdá natolik neuvěřitelný, že vypadá jako totální nesmysl. Na druhou stranu, když se člověk zamyslí, možná nejde jen o legendu, fabulaci čí totální úlet. Třeba opravdu věhlasný Ludwig van Beethoven slyšel hlavní motiv pro své nejznámější dílo v Opavě.
„Ta-ta-ta-tááááá“ začíná Beethovenova symfonie číslo 5, tedy jeho slavná Osudová. Už slyšíte to dunění? Není to spíše: „Buch-buch-buch-buuuuuch!“? Není to zoufalé a možná i OSUDOVÉ bušení na vrata? Nejsou to vrata jednoho z opavských měšťanských domů? Vrata, která na začátku devatenáctého století z domů tvořila malé pevnosti? Jednoho z těch domů, k nimž zhrzený a zrazený Beethoven prchal z Hradce nad Moravicí?

Letecký pohled na zámek v Hradci nad Moravicí.

Zde necháme hovořit fakta: Ludwig van Beethoven pobýval na Opavsku několikrát. Kníže Karel Lichnovský, pán na zámku v Hradci nad Moravicí, byl velkým mecenášem umění a Beethovena v jeho tvorbě podporoval. Dnešním jazykem by se dalo říci, že to byl skladatelům sponzor. V létě roku 1806 si Beethoven užíval na Hradci čtvrt roku a jeho pobyt ukončila až drsná hádka se samotným knížetem. Ten příběh, kdy Beethoven odmítl hrát francouzským důstojníkům Napoleona Bonaparta, jejichž vojska obléhala Hradec nad Moravicí, je poměrně známý. Lichnovský Beethovena žádal, aby vojákům zahrál a zabránil tak zbytečnému drancování v podhradí. Beethoven, původně velký zastánce Napoleona postupně vnímal tohoto vojevůdce jako pohromu pro Evropu. A tedy jeho důstojníkům zahrát nehodlal. Neoblomný hudební génius po drsné hádce s knížetem Lichnovským opouští Hradec.  A v kočáře se vydává do temnot nočních lesů na Opavsku.
Slavný skladatel ujíždí nocí a tmou do Opavy. Tam se ubytovává v domě jednoho svého známého. Ale co musí udělat předtím? Musí přece zabušit na zavřené dveře. Co na dveře? Na ta obrovská dřevěná vrata, která už tenkrát zdobila (a chránila) paláce opavských měšťanů. A jak by mohl muž rozzlobený hádkou bušit jinak, než: „Buch-buch-buch-buuuuuch!!!“
V mozku umělce se taková souhra zvuků musela uložit a kdo jiný, než geniální skladatel s ní dokázal poté pracovat. Mimochodem, na Hradci byl Beethoven v roce 1806 a svou Osudovou poprvé zahrál ve Vídni v roce 1808. Ještě se Vám ten příběh zdá totálně neskutečný…?

Bílá věž se tyčí v zámeckém parku.

Vstupní brána do zámku.

Jeden komentář

  1. Čtouce to ve 3:33 ounamuji, že je to pěkňoučké a moc, moc hezky napsané.

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..