Tolik vyfešákovaných hasičů (a hasiček) nebylo ani v kultovním filmu Hoří, má panenko. A je fakt, že mísy s tlačenkami, řízečky, jelítky, šunčičkou a dalšími dobrůtkami mi ten film připomněly taky. Nicméně pohoštění bylo až závěrečnou fází oslav, které se uskutečnily v ostravském obvodu Hrabová.

Důvodem k té slávě bylo 130 let od založení místního sboru dobrovolných hasičů a hlavním bodem programu byl průvod, v němž sbory ze široka a daleka se svými slavnostními, krásně zdobenými prapory pochodovaly touto dříve samostatnou vsí na okraji dnešní „velké“ Ostravy. Byla to velká paráda a pokochání nejen oka, ale i ucha, protože ulicemi Hrabové zněla řízná dechovka – bubny duněly, činely zvonily a trubky šveholily pochodové znělky i lidové písně. Skoro by si jeden skočil nějakou pěknou polku, kdyby neměl foťák na krku… Ještě před průvodem se hasiči pomodlili v místním dřevěném kostelíku, kde pan farář vyzdvihl zásluhy hasičů v obci, a to nejen za to, že jsou lidem ku pomoci při různých pohromách, ale také proto, že se starají o bohatý spolkový život. A to už oněch 130 let.

Není to úplně běžné, ale hrabovští dobrovolní hasiči mají to velké štěstí, že jich nejen neubývá, ale dokonce přibývá. Je to tím, že se starají o ty nejmenší, kteří jednou dorostou a budou vychovávat zase ta nová hasičata a snad i díky tomu bude v Hrabové pořád dost těch, kteří se řídí heslem: „Bližnímu ku pomoci, sobě ku cti.“ A zase bude co oslavovat.

Mimochodem, na rozdíl od zmíněného filmu Miloše Formana vše se obešlo bez pitky (tím myslím nadměrnou konzumaci alkoholových nápojů) a tudíž též bez bitky.:-)