Fejetony | Kraj mého srdce

Ostravice. Bystrá, tedy ostrá, řeka valící se z Beskyd

Kde je voda, tam je i život. K Hrabové, dnes součástí Ostravy, toto pravidlo platilo na sto procent. Hrabová byla vždy spojena s vodou – s rybníky a řekou. Řeka Ostravice dávala obživu, zavlažovala pole, tvořila také přirozenou hranici dvou zemí a díky sporům mezi knížetem těšínským a arcibiskupem olomouckým, respektive díky listinám, které tyto spory urovnaly, se o Hrabové píše už v roce 1297. Ostravice se valila z hor a byla to dravá, bystrá řeka. Byla dokonce tak OSTRÁ, tedy prudká a chladná, že dala té řece i jméno: Ostravice. A to zase … čtěte více

Bajka o tom, jak se elegantní kladrubáci objevili na vsi

Na malé, skoro bezvýznamné vsi, v podhůří Beskyd, tam, kde se Moravská brána postupně mění v trychtýř otevírající se do nekonečné polské roviny, žili dva statkáři. Jeden se živil prodejem trávy do Zverimexu v nedalekém průmyslovém městě, a proto se mu říkalo Tráva. Druhý měl tak velký dvůr, že se mu říkávalo Dvorek. Jednou se Tráva s Dvorkem domluvili, že by bylo moudré, kdyby společně koupili nové koně. Zajeli na tradiční koňský trh do Frýdku a zakoukali se do statných, hnědých, tažných koní, typických „valachů“. Začali stavět stáje a připravovat … čtěte více

Jak si sehnat ženicha, aneb legendy z Prašivé

Mnoho legend, bájí a mýtů se váže k tužbám vdavekchtivých děvčat. Jedna taková se traduje v okolí Komorní Lhotky. Na vrchu Prašivá stojí dřevěný kostel svatého Antonína Paduánského. V něm je obraz se svatým Antonínem, který původně zdobil kostel v Dobré. Možná proto se zrodila legenda, že dívka, která z Dobré, Vyšních Lhot či Dobratic dojde pěšky a boso (!) na Prašivou a pomodlí se u svatého Antoníčka, dozajista se v příštím roce provdá. Platilo to ovšem přesně 13. června, tedy v den svátku svatého Antonína. Kdo ví, možná se tímto nenápadným opatřením zvyšovala návštěvnost poutí ke … čtěte více

Co by se dělo, kdyby kovář Keltička nezjistil, kde a proč setlela přeslička?

Desítky let jsme my, Ostraváci, slýchávali, že díky uhlí a průmyslu vzkvétala Ostrava a že bez toho všeho bychom byli kdoví kde. Je otázkou, zda bylo pro tuto oblast vlastně dobře či špatně, že zrovna tady zapadla přeslička do bažin, a to tak úspěšně, že se proměnila v uhlí. Co by se stalo, kdyby kovář Keltička nezjistil, kde spadla a posléze v uhlí se změnila přeslička? (Kovář Keltička byl jedním z prvních, kdo zjistili, že uhlí lze využít pro kovářské výhně). Historie této oblasti rozhodně nezačíná nálezem uhlí a rozvojem … čtěte více

Blíží se léto, období, kdy se měním v informační servis

Je to rituál opakující se s pravidelnou přesností rok co rok. Podobně jako se čápi vracejí z afrických hnízdišť, stejně jako lososi táhnou v ten správný okamžik, aby se úspěšně vytřeli, tak vždy těsně před létem se ozývají známí, kamarádi a kolegové z jiných krajů se stejným sdělením, které v různých obměnách vypadá takto: „Jedu do toho tvého kraje, nikdy jsem tam nebyl a vůbec nevím, kam tam zajet.“ Jednou se takto ozval i známý cestovatel, který tiše a omluvně dodal: „Víš, projel jsem celý svět, třeba v Kábulu jsem byl asi pětkrát, ale v Ostravě … čtěte více

Velocipedisté z Ostravy-Hrabové chvíli vedli závod Gracia

Text a foto Petr Žižka v rubrice Aktuality, Fejetony, Fotogalerie

Krajem pod Beskydami projela špička světové ženské cyklistiky. Další, už 31. ročník, závodu Gracia Orlová ukázal krásu tohoto sportu. Na start poslední etapy se postavili i velocipedisté z Ostravy-Hrabové. Nakonec jeli jen pár metrů, světová špička by jim prý nestačila, tak nechtěli provokoval. Fakt je, že celou tu dobu, než odstoupili, tedy zhruba 20 metrů, hrabovští velocipedisté vedli. Nicméně jejich historická kola jsou nesrovnatelně těžší, než dnešní karbonové superstroje, takže věděli, že v kopcích asi nebudou stačit. Některé závodnice samy uznaly, že dnešním kolům by ta předválečná nemohla konkurovat. Třeba … čtěte více

Místo, kde nechal Václav Havel zastavit prezidentskou kolonu. Vystoupil z auta a zíral…

Pokaždé, když projíždím krajinou mezi Orlovou a Karvinou, vzpomenu si na to, když jsem tudy jel poprvé. Bylo to na začátku devadesátých let a jako začínající redaktor jsem doprovázel prezidenta Václava Havla. Sešli se tedy dva začátečníci – já v roli reportéra, on v roli prezidenta. Vybaven potvrzením z Hradu, že se můžu pohybovat v prezidentské koloně, najal jsem nejrychlejšího ostravského taxikáře. Měl favorita s nejsilnějším škodováckým motorem a elektronová kola!!! A to byla v té době opravdu rarita!. „Jede mi to 160, rychlejšího taxíka v Ostravě nenajdeš,“ řekl mi … čtěte více

Už je vám v Česku zima? Zahřejte se obrázky z teplých krajů. Co třeba Zanzibar?

Ne, že bych ze zeměpisu propadal. Vím, že Čomolungma je totéž co Mount Everest, tedy nejvyšší hora světa. Vím, kde leží Mrtvé moře i Zátoka sviní (obojí jsem viděl na vlastní bulvu). Rovněž jsem se díky slepé mapě Československa u pana profesora Sikory naučil, kudy teče Labe a Vltava a kde zhruba leží Praha. Stejný profesor mne v hodině branné výchovy naučil, jak se do mapy zaznačí tank – pro mladé, kteří to nemohou vědět a pro starší, kteří to už zapomněli: je to kosočtverec s tečkou uprostřed. Který jinoch by si … čtěte více

Pokořit Lysou horu? Nesmysl. Na tu horu lze jen vyjít. A pak se s pokorou vrátit dolů.

Toho pohledu se nedá nabažit. Stoupáte na beskydskou Lysou horu a každým krokem se otevírá vyšší a vyšší pohled na panorama slovenských hor. Vpravo se táhnou vrcholy Malé Fatry. Krásně je poznat Velký Rozsutec – to je takový ten nejzubatější kopec, který při tom pohledu vidíte. Když je ale opravdu dobré počasí, pokračuje panorama dále doleva. A tam vidíte Chopok připomínající cukrovou homoli, jak bývá zasněžený. A pak už Kriváň a Lomnický štít ve Vysokých Tatrách. To je už opravdu pozorovatelský hard-core. Slovy Hany Zagorové je však pro tento pohled … čtěte více

Tam, kde se narodil Ježíš, já pohřbil své boty

Betlém, tedy ten skutečný Betlém, nacházející se na západním břehu řeky Jordán, je poměrně malé město ležící na poměrně velkém kopci. Ten kopec je tak prudký, že při cestě na kole se vám v jednom místě začne zvedat přední kolo. Kdo jezdí na bicyklu, zná ten pocit – přední kolo je ve vzduchu, tudíž nelze ovládat směr, kterým chcete jet. Stáváte se něčím, co se dá nazvat jako bludný Holanďan. Takovým bludným Holanďanem se stává cyklista s předním kolem v luftu. Dojet na bicyklu až do samého centra Betléma je … čtěte více