Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

1

K alpským loukám patří stáda volně se pasoucích krav

Text a foto v rubrice Fejetony

Kdykoliv potkám při svých toulkách pod vrcholky Alp krávy, „musím“ vytáhnout foťák. Kravkami, které se volně pasou, chodí si samy k napajedlům a procházejí se mezi cyklisty a turisty, jsem zkrátka fascinován. Už se nám při cyklistických výpravách stalo, že jsme se stali doslova součástí stáda takových krav. U italského Livigna nebyla jiná možnost, jak projít přes dřevěný můstek, než se vtěsnat mezi skot a jejich vláčným tempem se přesunout na druhou stranu řeky… Čouhali jsme z toho stáda jako marťani, ale krávy nás tolerovaly, přesněji vůbec jsme je nezajímali.

S krávami je spojen i zážitek z mé úplně první cesty do Itálie. Jakožto sotva promovaný student, tedy totálně švorc, vypravil jsem se s partou pražských horolezců poznávat Dolomity. Bylo to pár dnů poté, co se hranice do Itálie otevřely, takže jsme v kapsách měli sice tisíce italských Lir, což ovšem v přepočtu bylo pár korun. Naštěstí jsme na tom byli všichni více méně stejně, takže nikdo nepřišel s bláznivým nápadem ubytovat se v hotelu. Spali jsme ve stanech nebo jen tak pod širákem uprostřed hor, na pláních pod bílými štíty Dolomit. Kdo ví, kolik zákazů jsme tím porušili, ale nikdo nás nehonil, prostě pohoda. Kdo by počítal s partou bláznů, která pila z potoků a koupala se v ledových horských plesech a týden neslezla do civilizace? Navíc, nepořádek jsme po sobě nenechali, co jsme si přinesli, to jsme zase odnesli.

Jednou jsme  s batohy plnými konzerv a pytlíkových polívek došli také k jedné z těch alpských luk se stády krav. Jedna z účastnic výletu uzřela dřevěné koryto na napájení krav a vrhla se k němu. Moc jsme nechápali, proč chce pít tam, kde pijí krávy, když vždy jsme se vodě právě v takových místech vyhýbali, abychom mohli pokračovat v chůzi a nikoliv v rychlém rytmu běhavky… Kdo by chtěl chytnou průjem, že? Dívenka – horolezkyně jako lusk – se však rozhodla v té vodě vykoupat a tak uprostřed nádherného slunného dne, tam mezi skalisky sházela vše, co měla na sobě, tedy nejen batoh a jala se v tom korýtku umýt. No, řeknu vám, hezké to bylo, to zas jo. Jen to asi nebyl dobrý nápad. Soudě alespoň podle křiku a gest, s jakými se přihnal klasický místní chasník. Tipnul bych si, že nám chtěl vysvětlit, že když se tam budeme mýt, už tam nebudou chodit krávy pít. Dívčina, dosud skloněna nad korýtkem, se k horalovi otočila čelem a jak ji Bůh stvořil s ním začala komunikovat. Rozhodila přitom elegantně rukama, aby dala najevo, že mu vůbec, ale vůbec, nerozumí… Česká horolezkyně, holčina, pro níž rozhodně sedělo přísloví, že je krev a mlíko (teda v tomto případě hlavně mlíko), se v rouše Evině postavila tváří v tvář italskému horalovi.

Následovala scéna, jak z italského filmu o příkladné katolické výchově: chlapík si cudně zakryl dlaněmi oči, podíval se k nebi a za neustálého drmolení: „Madonna mia!“ a „Mamma mia!“ zmizel v chalupě. Už jsme ho neviděli. Naše spolucestující dokončila v klidu hygienu a všichni jsme se vydali na za dalšími krásami italských Dolomit.

Nejen krávy, ale i ovečky lze potkat při toulkách pod štíty Alp

Jeden komentář

  1. Čtivé…

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.