Fejetony | Kraj mého srdce

Orinoko: řeka, kde vás indiáni z kmene Warao vezmou na lov piraní

„A tady vyskáčeme z loďky a vykoupeme se,“ zvesela nám líčí další program průvodkyně, se kterou poznáváme venezuelskou část toku řeky Orinoko. „Není nic romantičtějšího, než večerní plavání v teplé vodě.“ Plavání v teplé vodě? Zbláznila se nebo je zhulená? Voda je možná teplá, ale zcela rozhodně plná dravých ryb. Ještě před chvílí, pár stovek metrů odtud, jsme lovili piraně a teď se máme jít vykoupat mezi ně? Na většině dovolených v exotické cizině hrozilo, že se domů vrátím v zinkové rakvi, ale že bych se nechal sežrat? Co sežrat? … čtěte více

Návštěva Jeruzaléma otevře i srdce z kamene

Jeruzalém. Město, jehož návštěva nemůže nechat nikoho chladným. I srdce z nejtvrdšího kamene musí změknout a poznat sílu, která je uložena ve zdech kostelů, chrámů, bazilik, kaplí i mešit. Sílu, která vyzařuje z dlažebních kvádrů, po nichž šlapaly miliony lidí. A nic na tom nemění ani fakt, že to už není ta dlažba, po níž před dvěma tisíci lety šel Ježíš a nesl svůj kříž ke kopci zvaném Golgota. Ta zůstala ukryta kdesi pod nánosy dalších a dalších vrstev kamene. Kdo ví, jak to tady vypadalo v době, kdy si Pilát … čtěte více

Jestli chcete vypadat jako moucha připlácnutá na strom, obejměte platan v Bartošovicích

Ten strom je tak obrovský a košatý, že je obtížné najít místo, odkud se dá celý vyfotit. Prostě se ne a ne vejít do záběru. K tomu, abyste objali jeho kmen, potřebujete nejméně dva spoluobjímače. Samotný objímač působí na kmeni jako moucha rozplácnutá poté, co nedávala při letu pozor. Zkuste to, a jestli chce vypadat hodně komicky, přicucněte se na ten strom a nechte se vyfotit. Pod obrázek pak můžete napsat: „Já rozpláclý na platanu v zámku v Bartošovicích“. Nebo ještě lépe, udělejte si selfie, takové to s mobilem na … čtěte více

Zbojník Ondráš měl svou oblíbenou skálu. Místo, odkud mluvil ke svým chlapům.

Když chce současný manažer říci něco svým lidem, napochodují jeho ovečky a sejdou se v jeho vymazlené kanceláři. Když chtěl svým kumpánům promluvit do duše zbojník Ondráš, sezval si je ke skále, kterou můžete v Beskydech vidět dodnes. Ondráš, jako správný šéf, stal na obřím kusu kamene a chlapi k němu vzhlíželi zezdola. Musel při těchto školeních vypadat jako živá socha. Té skále se říká Ondrášova a uvidíte ji, když se vydáte po žluté trase medvědích tlapek beskydskou krajinou od Malenovic. Právě tady Ondráš verboval chlapy z chalup a říkal … čtěte více

Lezou vám už krkem zprávy o neštěstích a tragédiích? Projděte se lesem.

To si člověk pustí televizi a už se to na něj valí. Tam řádil terorista s mačetou. Onde se do plotu u domku zapíchl kamion. Tuhle spadlo letadlo. Tamhle uletěla střecha rodinného domku. Jinde lidé zápasí se záplavami…. Máte pocit, že se svět zbláznil? A nabýváte dojmu, že totéž se brzy stane i vám, pokud na váš mozek bude dále útočit přehlídka hnusu, zvrhlosti, brutality a odporností? Pokud tomu chcete uniknout, stačí málo – vypněte tu bednu a projděte se lesem. Všimli jste si třeba toho, jak vypadá takový „obyčejný“ … čtěte více

Dřevěný kostel z Hrabové stojí v Mostech u Jablunkova

Při svých nedávných toulkách Těšínským Slezskem jsem zjistil, že dřevěný kostel z Ostravy-Hrabové stojí v Mostech u Jablunkova. Spolu s ním přes dvacet dalších dřevěných kostelů a dvacet kaplí z celých Beskyd. Neděste se, nejde o stěhování církevních staveb. Ty původní jsou na svých místech. V Mostech u Jablunkova jsou modely a nutno dodat, že naprosto špičkové modely. Jejich tvůrcem je Jan Blizňák, který žije ve Frýdku-Místku a stavba modelů dřevěných kostelů je jeho velký koníček. O tom, jak si dává na této titěrné práci záležet, svědčí nejlépe fakt, že jeden … čtěte více

Norsko je krásná země, kde „občas“ sprchne

Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Nikde jinde to neplatí tak, jako v Norsku. Několik let jsem přesvědčoval svou drahou polovičku, že Norsko je báječná země a vůbec není pravda, že je tam zima i v létě. Snažil jsem se (pravda marně) tvrdit, že tato země vůbec neleží na sever od nás. Každopádně je Norsko nádherná země a pokud jste připraveni na to, že může občas pršet tak, že prší shora dolů, prší vodorovně a prší snad i zdola nahoru, takže vám naprší i do nosních dírek, tak jste připraveni na ničím … čtěte více

Kříže u cest vyprávějí příběhy vepsané do krajiny

Dalo by se to nazvat jako posedlost, či možná až úchylka, ale kdykoliv při svých cestách na kole vidím nějaký zajímavý kříž nebo kapličku, „musím“ si udělat malou vlastivědnou zastávku. Nepohrdnu Božími mukami v poli, stejně jako kostelem v nějaké vsi. Je fakt, že pokud nejedu sám, stávám se brzdičem celé výpravy, nicméně kamarádi si už na to zvykli. Navíc, každý kříž, každá kaple, každá socha, to je nějaký příběh, který se v tom místě odehrál. Některý se dá odvyprávět, jiný si raději vymyslím, aby kamarádi nelitovali toho, že jsme … čtěte více

Noc kostelů očima návštěvníka dřevěného unikátu v Hrabové

Text a foto Petr Žižka v rubrice Fejetony, Fotogalerie

V minulých letech jsem Noc kostelů pojímal spíše jako Tour de France. Ve snaze získat co nejvíce razítek do poutnického pasu (ale hlavně navštívit co nejvíce zajímavostí) jsem sice poznal během pár hodin místa, která bývají běžně nepřístupná, ale byla to honička. Ve Frýdku-Místku (tedy přesněji ve Frýdku) jsem prolezl katakomby ukryté v bazilice na kopci. Za pár desítek minut už jsem na náměstí téhož města lezl do věže dalšího kostela. Mimochodem, výhled na Beskydy z kostela svatého Jana Křtitele, o kterém je řeč, je neopakovatelný. V Řepištích jsem se díky Noci … čtěte více

Hončova hůrka je pojem pro všechny sběratele „šutrů“

Když jsem byl chlapec „malej“, tak metr nad zemí, nescházeli se farmáři tam u nás v přízemí, jak se zpívá ve známé trampské písničce, ale v té době jsem zcela podlehl koníčku zvanému mineralogie. Sbíral jsem horniny a nerosty nebo, jak tomu říkala mamka, šutry. Měl jsem je doma všude, což již zmiňovanou mamku přivádělo k šílenství – nevěděla, jestli při úklidu narazila na kus bezcenného kamene nebo odhalila valoun právě objeveného diamantu z Jihoafrických dolů. Rozkaz zněl jasně: nic nevyhazovat! To ovšem znamenalo, že se musela smířit i s … čtěte více