Kraj mého srdce

Děje se tak rok co rok na konci března či na začátku dubna. A přesto tento přírodní jev nepřestává fascinovat tisíce lidí. Sotva roztaje sníh a lužní lesy podél Odry se začínají zelenat, změní svou barvu znovu do bílé. Tentokrát ale ne pod vrstvou sněhu, ale díky kobercům sněženek. Pro radost lidí, kteří vyrážejí do chráněné oblasti Poodří, aby ohříváni prvními paprsky jarního slunce obdivovali probouzející se přírodu.   Příchod jara v podobě nekonečné sněženkové záplavy opravdu přitahuje tisíce lidí. Přivábí je sem pravidelně nejen onen přírodní zázrak v podobě … čtěte více

Je to pár let, kdy jsem se zaradoval, když se „z čista jasna“ u hlavní silnice kolem Příbora objevil nečekaný billboard. Neoznamoval, že nějaký nedaleký obchodní řetězec připravil výprodej nebo že se blíží Valentýn a tím pádem bez čokolády nelze přijet domů. Ten poutač upozornil, že Příbor je rodné město Sigmunda Freuda. Bylo to první místo, které doslova vytáhlo z ilegality svého slavného rodáka. Pak se přidávala další města a další rodáci. A Příbor, který většina z nás jen míjela cestou do hor, se najednou stal cílem mnoha výletů za poznáním. Začít se … čtěte více

Výlet do Havířova mohl být úplně klidně výletem do Hutníkova, Bezručova nebo dokonce Čestprácova. Ve hře byl také Faratín. To vše jsou reálné možnosti, jak se mohlo město nedaleko Ostravy jmenovat, kdyby se komise hledající název a hodnotící jednotlivé návrhy nakonec nerozhodla pro Havířov. Je to vlastně docela velký paradox: město, které architekti vymýšleli tak, aby co nejvíce popřeli práci svých kolegů z první republiky, nakonec vyprojektovali domy připomínající šlechtická sídla v období renesance. Právě tento sloh, tedy renesance, se jim při práci u rýsovacích prken stala vzorem. Po druhé … čtěte více

Je ukryt před zraky turistů, kteří chodí kousek od něj a přitom o něm nemají tušení. Skoro neviditelný, přesto nejvíce fotografovaný. Magický a tajemný. Takový je vodopád na říčce zvané Satina, která se valí z Lysé hory směrem k Malenovicích. Voda tady nepadá z obrovské výšky, jako u venezuelského Salto Angel. Ani temně nehučí, jako pověstná Niagara. Je to spíše série malých vodopádků a tůní. Je takový náš: malý, milý, hezký. Nekřičí do světa, nikdo tu nestaví motoresty ani tu nejsou photopointy, automaty na coca-colu a prodejny foťáků na jedno použití. Skoro se … čtěte více

Telefonují si, jsou věčně na skypu a mají permanentně sbalený batoh. Hlavním tématem jejich hovorů je počasí. Vypadají skoro jako hrdinové amerických akčních filmů hledající kvůli atraktivním záběrům místa, na která se řítí tornáda. V Česku ale zkoumají, kde zrovna svítí slunce. Když je ve městech zataženo kvůli inverznímu počasí, s velkou pravděpodobností je na horách azuro. Když je ve městě šedivo a auta jezdí s mlhovkami, z hřebenů hor jsou výhledy do dálek. Unikátní je v tom beskydská Lysá hora. Lidé, kteří sem chodí pravidelně, vědí, že vidět odtud hřebeny … čtěte více

Dobře utajený klenot. Tak by se mohl jmenovat zámek v Paskově. Je obehnán vysokou zdí, která byla navíc v minulých letech neprodyšně uzavřena. Šlechtické sídlo tak mělo být uchráněno před řáděním vandalů, když už nemohlo býti ušetřeno okusování zubem času. A ještě jeden důvod je pro to, že zámek skoro nikdo nezná: kdo by hledal historický objekt hned vedle výpadovky z Ostravy na Frýdek, kousek od černouhelného Dolu Paskov? Dnes je vzácný zámecký park volně přístupný, budova zámku je návštěvníkům otevřena alespoň občas. Zámek vstává z popela a zdá se, že se … čtěte více

Moravský Betlém. Tak se říká městečku, kde procházíte uličkami mezi dřevěnými domky. Udiví milovníky historie, obdivovatele lidové architektury i labužníky. Štramberk najdete nějakých čtyřicet kilometrů od Ostravy. Jestli hledáte místo, kde se nebude nudit syn, otec ani děda, pak Štramberk nemá konkurenci. Málokde potkáte tolik zajímavostí na jednom místě, jako právě tady. Městečko je ukryto mezi kopci v podhůří Beskyd a z hlavní silnice mezi Novým Jičínem a Frýdkem-Místkem poznáte, kde leží, podle charakteristické věže místního hradu. Té věži se říká Trúba a je spolu s původními hradbami tím posledním, … čtěte více

  Jsou místa, kde turisté o sebe zakopávají. Jsou naopak taková, kde je největší raritou turista sám. Právě tím druhým je Osoblažsko. Oblast nazývanou pro svou úrodnost také jako „Haná severu“ najdete v podhůří Jeseníků, pokud k nim budete přijíždět z východu, tedy dejme tomu od Krnova. Tento region je součástí Moravskoslezského kraje. Je to jeden z těch cípů České republiky, které zabíhají do Polska. Dodnes však architekturou, tedy tou, která se dochovala, připomíná původní německé osídlení. 10.00 Linhartovy Osobně doporučuji začít poznání Osoblažska v Linhartovech, tedy v obci na samotné hranici s Polskem. Najdete ji … čtěte více

Je to hora, která působí jakýmsi druhem magnetismu. Přitahuje tisíce lidí. Jsou i tací, kteří nevynechají jedinou příležitost, jak sem, na vrchol beskydské Lysé hory, do výšky 1323 metrů nad mořem, vyrazit. Říkají si „lysaři“ a počet výstupů na tento náročný beskydský vrchol si svědomitě zapisují do vrcholové knihy, z čehož se dočtete, že někteří jsou zde každý den… Někteří z nich si nedovedou představit úspěšný den bez toho, aby byli na vrcholu této hory, a teprve po brzkém ranním výstupu vyrážejí do zaměstnání. Přestože vyjít sem znamená notně propotit tričko, není … čtěte více

Jsou místa, která člověka chytnou za srdce hned na první pohled. Jsou taková, která právě na ten první pohled nějakou velkou krásu nevyzařují. Spíše, než prvoplánová nádhera, z nich dýchá jakési kouzlo, až tajemno. Pokud hledáte to druhé, tedy koktejl nevšedního, někdy zádumčivého, ale poučného a neočekávaného, pak tento výlet je přesně pro vás. Pojedeme podél hranice České republiky s Polskem, navštívíme východ země a poznáme místa, která by málokoho napadlo považovat za turisticky zajímavý cíl. Pokud si také myslíte, že Karvinsko nestojí za poznání, uvidíte, jak škaredě se mýlíte. Poznáme region, … čtěte více