Petr Žižka | Kraj mého srdce

Radhošť je opředen tajemstvím. V podzemí se prý skrývá zlatý poklad.

Není v Beskydech vrchol, který by byl opředen tajemstvími, bájemi a pověrami tak, jako Radhošť. Ukrývá se v jeho podzemí modlitebna a v ní zlatá socha Radegasta? To asi těžko. Jistě by to místo už dávno objevili hledači pokladů díky svým elektrickým hledačkám kovů. Nebo minimálně Harrison Ford díky své roli Indiana Jonese. Ale i bez chrámu v podzemí je legend kolem beskydského vrcholu dost a dost. Kdyby pravdivá byla jen desetina zajímavostí, které se o Radhošti tradují, bylo by to na hodně čtivý román. Zřejmě už staří Keltové zde … čtěte více

Rybníky v Hrabové jsou evropským unikátem, který málokdo zná

Výlet nemusí vždy směřovat na druhý konec zeměkoule a přece může být hezký. Jsou místa, kam se dá dojet na kole nebo dojít přímo z domu pěšky a přitom to může být docela prima zážitek. Mnohdy ani nevíme, co máme doslova „u nosu“. Jedno z takových míst, které rozhodně netrpí přílivem turistů, jsou rybníky zvané Pilíky na okraji Ostravy, přesněji v Hrabové. kapři. A dřevěný kostelík, unikát Hrabové, stával přímo na břehu rybníka. Mimochodem tu mapu mi ukázal místní patriot, bloger a dnes si troufám říci, že i přítel, Vladimír … čtěte více

Chci od lidí práci a dám jim vše, co potřebují. S tím přišel do Vítkovic Rothschild.

Text a foto Petr Žižka v rubrice Z Ostravy

Kdybych byl režisér a kdybych točil film z prostředí starého anglického města nebo třeba příběh Jacka Rozparovače, poslal bych filmový štáb do ostravské čtvrti Vítkovice. Ne, že by se tam potulovali Jackové Rozparovačové, ale místní uličky připomínají starou Anglii, někdy i včetně ranní mlhy, která se tudy valí. Vše je tu z pálených neomítnutých cihel. A když říkám vše, myslím tím skutečně vše: Radnice i kostel. Hospoda i škola. Tržnice i továrna. Nálevna i kovárna. Domky i špitál… Slyšte příběh o vsi zvané Vítkovice, která se stala městem téhož jména. … čtěte více

I za domem lze pozorovat ptáky v barvách papoušků

Krk a hlava „chlapa“ (slovo „samec“ je takové přízemně vulgární) kachny divoké, tedy kačera divokého, když mu na ní (na tu hlavu) zasvítí slunce, získá barvu smaragdů indického maharádži. Při pohledu přes dalekohled je vidět každé lesknoucí se pírko, voda stéká po krku tohoto vodního ptáka a ta zelená barva je fakt podobná drahokamu… To zase hlava morčáka velkého (tedy přesněji samice, tedy dalo by se říci morčice velké) vypadá, jako kdyby paní kachna přišla zrovna od kadeřníka. Ženy by jí mohly závidět – strčí hlavu do vody, pak se … čtěte více

Bučací vodopád, aneb, kde jsem se díval mlokovi do očí…

Už jste někdy viděli mloka skvrnitého z patnácti centimetrů, plazíce se v blátě po břiše a tím pádem dívaje se na něj z tak zvané žabí, tedy spíše mločí, perspektivy? Vypadá jako drak. A když visíte nad strží končící pod vámi vodopádem, věřte, že máte pocit, že se vám ten drak směje do očí… Přesně takto jsem mloka, toho leskle černého se žlutými skvrnami, viděl naposledy. Ty jeho bulvy! I jimi dával najevo, že nechápe, co to tady předvádím. Především prosím všechny, kdo by po přečtení tohoto textu měli chuť … čtěte více

Hončova hůrka je pojem pro všechny sběratele „šutrů“

Když jsem byl chlapec „malej“, tak metr nad zemí, nescházeli se farmáři tam u nás v přízemí, jak se zpívá ve známé trampské písničce, ale v té době jsem zcela podlehl koníčku zvanému mineralogie. Sbíral jsem horniny a nerosty nebo, jak tomu říkala mamka, šutry. Měl jsem je doma všude, což již zmiňovanou mamku přivádělo k šílenství – nevěděla, jestli při úklidu narazila na kus bezcenného kamene nebo odhalila valoun právě objeveného diamantu z Jihoafrických dolů. Rozkaz zněl jasně: nic nevyhazovat! To ovšem znamenalo, že se musela smířit i s … čtěte více

Lužní lesy podél Odry změnily barvu – pokryly je koberce sněženek

Děje se tak rok co rok na konci března či na začátku dubna. A přesto tento přírodní jev nepřestává fascinovat tisíce lidí. Sotva roztaje sníh a lužní lesy podél Odry se začínají zelenat, změní svou barvu znovu do bílé. Tentokrát ale ne pod vrstvou sněhu, ale díky kobercům sněženek. Pro radost lidí, kteří vyrážejí do chráněné oblasti Poodří, aby ohříváni prvními paprsky jarního slunce obdivovali probouzející se přírodu. Příchod jara v podobě nekonečné sněženkové záplavy opravdu přitahuje tisíce lidí. Přivábí je sem pravidelně nejen onen přírodní zázrak v podobě … čtěte více

Jaro klepe na dveře nebo aspoň už otevírá branku u plotu.

Jedno ze základních pravidel práce v médiích, což je jakési desatero žurnalistů, praví: „Pro lásku Boží, vystříhej se patosu.“ Jsem si jist, že pro psaní blogu, zvláště svého vlastního, platí toto pravidlo: „Žádné pravidlo neplatí.“ Proto, kdybych se snad v tomto textu dopustil patosu, nepřibíjejte mne za to na pomyslný mediální kříž. A navíc, jako polehčující okolnost připomínám, že tento text je umístěn v rubrice „fejetony“, což je velmi volný žánr. Proč jsem se rozhodl napsat tento text? (Mimochodem, bod 8 téhož desatera praví: jsou řečnické otázky nutné?). Takže znovu … čtěte více

Budapešť voní luxusem a krásou kdysi mocné monarchie

Budapešť je v myslích nejednoho cestovatele trochu opomíjeným místem. Člověk může mít dojem, že už v Maďarsku byl a ve snaze poznávat stále nová a nová místa hledá atraktivnější výlety. Ale ruku na srdce – nebyli jste v Maďarsku naposledy před čtvrt stoletím, kdy se jinam, než do zemí „východního bloku“ málokdo dostal? Pokud si na tuto otázku odpovíte kladně, je hlavní město Maďarska ideálním tipem třeba na prodloužený víkend. Budapešť je město s bohatou historií. Lidé zde bydleli už v době kamenné. Přibližně sto let po Kristu rozložili Římané na … čtěte více

Skialpinisté si vychutnávají svůj pozemský ráj. Jmenuje se Lysá hora.

Když už nikde jinde v okolí není sníh a v Ostravě to vypadá, že jaro je v plném rozpuku, vyrážejí nadšenci zimních sportů ještě na vrchol beskydské Lysé hory. Přestože z Ostravy je Lysá hora vidět doslova jako na dlani (pokud to počasí dovolí) jsou to dva různé světy. Lysá hora je takové naše Kilimandžáro Jako Kilimadžáro v Africe, skoro tak je Lysá hora jiná, než její okolí. Dole je jaro, nahoře na vrcholu nejvyšší beskydské hory řádí sněhová vánice. Na cyklostezkách ve městech se jezdí na kole, na Lysé je půl … čtěte více