Kraj mého srdce

Výlet nemusí vždy směřovat na druhý konec zeměkoule a přece může být hezký. Jsou místa, kam se dá dojet na kole nebo dojít přímo z domu pěšky a přitom to může být docela prima zážitek. Mnohdy ani nevíme, co máme doslova „u nosu“. Jedno z takových míst, které rozhodně netrpí přílivem turistů, jsou rybníky zvané Pilíky na okraji Ostravy, přesněji v Hrabové. kapři. A dřevěný kostelík, unikát Hrabové, stával přímo na břehu rybníka. Mimochodem tu mapu mi ukázal místní patriot, bloger a dnes si troufám říci, že i přítel, Vladimír … čtěte více

Kdybych byl režisér a kdybych točil film z prostředí starého anglického města nebo třeba příběh Jacka Rozparovače, poslal bych filmový štáb do ostravské čtvrti Vítkovice. Ne, že by se tam potulovali Jackové Rozparovačové, ale místní uličky připomínají starou Anglii, někdy i včetně ranní mlhy, která se tudy valí. Vše je tu z pálených neomítnutých cihel. A když říkám vše, myslím tím skutečně vše: Radnice i kostel. Hospoda i škola. Tržnice i továrna. Nálevna i kovárna. Domky i špitál…  Slyšte příběh o vsi zvané Vítkovice, která se stala městem téhož jména. … čtěte více

Krk a hlava „chlapa“ (slovo „samec“ je takové přízemně vulgární) kachny divoké, tedy kačera divokého, když mu na ní (na tu hlavu) zasvítí slunce, získá barvu smaragdů indického maharádži. Při pohledu přes dalekohled je vidět každé lesknoucí se pírko, voda stéká po krku tohoto vodního ptáka a ta zelená barva je fakt podobná drahokamu… To zase hlava morčáka velkého (tedy přesněji samice, tedy dalo by se říci morčice velké) vypadá, jako kdyby paní kachna přišla zrovna od kadeřníka. Ženy by jí mohly závidět – strčí hlavu do vody, pak se … čtěte více

Kdo ví, kde bychom my, Ostraváci, dneska žili, kdyby v bažinách, které se táhly kolem dnešní Odry a Ostravice, nevyrostly před stovkami milionů let (pra)lesy obřích (pra)přesliček a (pra)plavuní. Třeba bychom byli zemědělskou oblastí nebo lázeňským městem se vzduchem, který by nám záviděla celá Evropa. Žádné doly, žádné hutě, žádné chemičky. Z Polska (protože ani tam by se asi přeslička neujala) by Moravskou bránou vál svěží vítr od severu, lidé by se živili chovem sladkovodních ryb, orali a seli, sklízeli a mlátili. Dojili a rozmnožovali by svá stáda a sedlák … čtěte více

Kdo navštívil Ostravu a nevyjel rychlovýtahem na vyhlídkovou terasu štíhlé věže Nové radnice, jako kdyby ve městě vůbec nebyl. Vynechat při prohlídce Ostravy tento architektonický klenot, bylo by stejnou chybou, jako kdybyste přijeli do Paříže a nešli se podívat na Eiffelovu věž. A nepokochat se pohledem na město, které (věřte nebo ne) překvapí svou nevšední krásou, je totéž jako zaplatit si let balonem a mít přitom zavřené oči. Ostravská radnice je impozantním symbolem města a tyčí se jako maják – ne však na břehu moře, ale na nábřeží řeky Ostravice. … čtěte více

Bývaly doby, kdy i důlní věže byly postaveny tak, aby lahodily oku a využily všeho krásného, co se architekti té doby naučili. Jedním z důkazů toho, že mluvím pravdu, je ocelová věž dolu Alexander, která nezapře prvky secese. Tento ojedinělý příklad industriální architektury Ostravy stojí v městské části Kunčičky. Kovová, nýtovaná těžní věž se zdobnými prvky připomínající průmyslové baroko kontrastuje s komínem z pálených cihel. Při pohledu od centra Ostravy se za těžní věží tyčí Lysá hora a pohled tak dokládá sepětí průmyslového města s překrásnou přírodou Beskyd.   Důl … čtěte více

Ten kostelík stojí na okraji třetího největšího města v zemi a přitom vypadá, jako kdyby zabloudil z hor, odněkud z Beskyd. Dřevěný kostel v ocelovém srdci republiky, jak se Ostravě říkalo? Není to podivné? Každý, kdo si klade takové otázky, má ve své podstatě pravdu – on ten dřevěný kostelík, který je vidět při příjezdu do města od Frýdku-Místku, totiž původně pod Beskydami stál. Lidé ho rozložili a převezli do Hrabové.   Když přijdete k dřevěnému kostelu v ostravské části Hrabová, budete udiveni, v jakém skvělém stavu se tak starý … čtěte více