Fotogalerie | Kraj mého srdce

Velocipedisté z Ostravy-Hrabové chvíli vedli závod Gracia

Krajem pod Beskydami projela špička světové ženské cyklistiky. Další, už 31. ročník, závodu Gracia Orlová ukázal krásu tohoto sportu. Na start poslední etapy se postavili i velocipedisté z Ostravy-Hrabové. Nakonec jeli jen pár metrů, světová špička by jim prý nestačila, tak nechtěli provokoval. Fakt je, že celou tu dobu, než odstoupili, tedy zhruba 20 metrů, hrabovští velocipedisté vedli. Nicméně jejich historická kola jsou nesrovnatelně těžší, než dnešní karbonové superstroje, takže věděli, že v kopcích asi nebudou stačit. Některé závodnice samy uznaly, že dnešním kolům by ta předválečná nemohla konkurovat. Třeba … čtěte více

Letět balonem je jako projít se klidně po obloze

Je to k nevíře, ale lidé, kteří trpí závratěmi, nemají při letu balonem nejmenší problém. Ani ti, pro které je létání v běžných dopravních letounech hrůzostrašným zážitkem, nepociťují nepříjemné stavy, když brázdí oblohu v proutěném koši pod horkovzdušným balonem. Balonové létání je totiž taková pohodová procházka po obloze. Až na okamžiky, kdy je třeba přidat horký vzduch, což doprovází syčení z trysek, je v balonu klid. Cestovní rychlost je nízká a přesně taková, jaká je rychlost větru. Tady platí přísloví: „kudy vítr, tudy plášť“ tedy přesněji: „kudy vítr, tudy balon.“ … čtěte více

Už je vám v Česku zima? Zahřejte se obrázky z teplých krajů. Co třeba Zanzibar?

Ne, že bych ze zeměpisu propadal. Vím, že Čomolungma je totéž co Mount Everest, tedy nejvyšší hora světa. Vím, kde leží Mrtvé moře i Zátoka sviní (obojí jsem viděl na vlastní bulvu). Rovněž jsem se díky slepé mapě Československa u pana profesora Sikory naučil, kudy teče Labe a Vltava a kde zhruba leží Praha. Stejný profesor mne v hodině branné výchovy naučil, jak se do mapy zaznačí tank – pro mladé, kteří to nemohou vědět a pro starší, kteří to už zapomněli: je to kosočtverec s tečkou uprostřed. Který jinoch by si … čtěte více

Kostelíkem v Ostravě-Hrabové zněla díla klasiků. Lidé přišli na novoroční koncert.

Text a foto Petr Žižka v rubrice Aktuality, Fotogalerie

Dřevěný kostelík v Ostravě-Hrabové se stal opět místem skvělého kulturního zážitku. Prostory, které ještě dopoledne, jako každou neděli, patřily pravidelné bohoslužbě, se odpoledne změnily v koncertní sál. Do Hrabové přijeli posluchači Lidové konzervatoře a rozezněli dřevěný kostelík hudbou a zpěvem. Kostelem svaté Kateřiny Alexandrijské se linula díla klasiků a také známé sakrální skladby. Nechyběla ani slavná Ave Maria. Hrabová je dnes jedním z ostravských obvodů, tedy součást průmyslového města, nicméně si stále zachovává svůj venkovský ráz. A právě její dřevěný kostelík se stává provizorním, přesto stále zajímavějším prostorem pro důstojné … čtěte více

Pravda a láska zvítězila v Ostravě-Hrabové. Zatím jen v pohádce O hvězdě betlémské.

Dřevěný kostelík v Ostravě-Hrabové se po ranní nedělní mši odpoledne změnil na improvizovaný divadelní sál. Divadlo Tety Chechtalíny, tedy divadlo Marcely Poláčkové, předvedlo pohádku pro děti o dětech a s dětmi. Děti si zatančily, zazpívaly a na pódiu vystoupili i kluci a holky, kteří se původně přišli na představení jen podívat. Samozřejmě jako v každé dobré pohádce dobro porazilo zlo, pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Tentokrát v podobě čaroděje, který chtěl dětem překazit Vánoce, ale nakonec se usmířil, takže si mohli všichni spolu zazpívat. Ostatně, vzhledem k tomu, že … čtěte více

Pouť v Ostravě-Hrabové si zachovává svůj původní ráz

Zatímco většina poutí se už dávno změnila v přehlídku kolotočů a jiných atrakcí, kde lítáte hlavou dolů a máte co dělat, abyste gumové hady, teplou medovinu či smažený bramborový placek udrželi v žaludku, v Ostravě-Hrabové se lidé stále ještě scházejí hlavně proto, aby se potkali se známými, pozdravili se se sousedy a pohostili své příbuzné a kamarády. A taky, aby navštívili místní dřevěný kostel a zažili obzvláště sváteční mši. Samozřejmě bez stánků s cukrovinkami a hračkami by to nešlo, ale přece jen si hrabovská pouť zachovala hodně z původních tradic. … čtěte více

Rudá záře nad Beskydami, aneb východ slunce z Lysé hory

Lidé jezdí do Ruska, do Petrohradu, aby zažili bílé noci. To se nad Polárním kruhem na obloze mihotají zelená světla a taková dovolená v Petrohradu získává jiný rozměr. Znám místo, kde při určité porci štěstí zažijete ne bílé, ale rudé noci. Nebo spíše rudá rána. Rudou záři nad Beskydami můžete pozorovat, když si přivstanete a vyjdete na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd těsně před východem slunce. Pak už stačí najít si místo, odkud je dobrý výhled k východu. Toto je to nejjednodušší – když budete na vrcholu hory, tak východ slunce očekávejte … čtěte více

Vrchol elegance a pocta starým dobrým časům. To je krasojízda na starých velocipedech.

Celé to bylo jako přesun v čase, nejdříve do První republiky, kdy kolo sloužilo jako dopravní prostředek do práce a za zábavou. Pak se diváci ocitli ještě hlouběji v historii, v době, kdy dámy a především pánové jezdili na vysokých kolech, a to v oblecích a s cilindry na hlavách. Velocipedisté z Ostravy-Hrabové přilákali své kolegy z jiných klubů historických cyklistů do centra Ostravy, kde se jezdilo uvnitř obří haly areálu Trojhalí. Samotný prostor Trojhalí vytvořil báječnou kulisu, protože sám dýchá historií a kouzlem dávných časů. Asi největší zážitek … čtěte více

Rybníky v Bartošovicích vydaly své poklady

Rybníky v Bartošovicích na Novojičínsku jsou po celý rok místem pro romantický výlet, při němž skoro nikoho nepotkáte. Procházka kolem vody, pozorování ptáků, ryb a vodních rostlin se dá spojit s prohlídkou místního zámku a zámeckého parku, v němž roste obrovský platan (je tak obrovský, že je prý největší v zemi). Pokud nějaké lidi v Bartošovicích potkáte, jsou to prodavačky v místní sámošce, průvodkyně na zámku nebo studenti malířství, kteří okolní park mají jako ideální přírodní ateliér. Jednou za rok se však z klidných Bartošovic stává velkoměsto, tedy alespoň podle toho, … čtěte více

Nejkrásnější pohled na hrady, zámky, louky, lesy, hory, řeky je z nebes

Nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně. To říká staré arabské přísloví. Na koni jsem několikrát jel a protože jsem se zatím vždy udržel v sedle, musím říci, že přísloví nelže. Jenže starý arabský svět nepočítal s tím, že lidstvu jednou kůň přestane stačit a nahradíme ho ptáky. Tedy těmi umělými, se kterými začal Ikaros, pak Leonardo da Vinci a později Tupolev. Zkrátka a dobře: autor zmíněného přísloví o koních neznal letadla. Protože pohled z nízko letícího aeroplánu je zase něco jiného, než průhled mezi ušima koně. Svět pod … čtěte více