Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

Bílovec je město, jehož krásu je třeba hledat. Máte-li srdce, najdete ji.

Text a foto v rubrice Moravskoslezský kraj

Jsou místa, která jsou hezká, protože to tak prostě je. O jejich malebnosti se píše v průvodcích a nelze pochybovat o tom, že stojí za to je navštívit. O tom, že Řím, či Paříž přetéká krásami, bude těžko kdo polemizovat. Praha se svým Karlovým mostem, Hradčany, Malou Stranou, labyrintem úzkých uliček je také malebná na první pohled. Basta fidli, přes to nejede vlak. A pak jsou města (a místa), kde tu krásu musíte sami objevit. Nevnutí vám ji prodejce výletů hned, když zaparkujete auto na náměstí či vystoupíte z letadla. … čtěte více

Kanihůra – rozhledna s půvabným jménem a kouzelnými rozhledy

Text a foto v rubrice Moravskoslezský kraj

Kolem Kanihůry projedou denně tisíce řidičů a mnozí přemýšlejí, jak se k ní vlastně dostat. Je totiž vidět z dálnice z Ostravy na Olomouc. Pár kilometrů od výjezdu z Ostravy ční vysoko nad obzor štíhlá vysoká věž. Kdo k ní chce zajet, najde ji v polích u Bílova, což je vesnice vedle Bílovce. Návrší u obce Bílov není sice žádnou strmou horou, díky okolní rovinaté krajině je ale i odtud jeden z nejlepších rozhledů nejen na Poodří, ale především na celé Beskydy. Tím, že si rozhledna nechává od těchto hor … čtěte více

Hukvaldy, rodiště Leoše Janáčka, jsou oblíbeným výletním místem

Text a foto v rubrice Moravskoslezský kraj, Tajemná místa a legendy

Podle pověstí vznikl název hradu Hukvaldy podle divoženek, které v okolních lesích vyluzovaly táhlé zvuky a lákaly pocestné. Ten zvuk, který se linul okolními lesy, měl asi nejblíž ke slovesu „húkat“, tož se jim říkalo „Húkalky“. Na rozdíl od dnešních divoženek, tady ty prý nikomu neublížily. Tolik legenda. Pravděpodobnější se zdá varianta, že Hukvaldy se jmenují Hukvaldy proto, že na nich panoval šlechtický rod pánů von Hückeswagen. To zní docela logicky, ne? Jak vzniklo jméno rodu pánů z Hückeswagenu, o tom legendy nepíšou. Ale troufám si odhadovat, ale pán (v té … čtěte více

Kříže u cest vyprávějí příběhy vepsané do krajiny

Text a foto v rubrice Fejetony, Moravskoslezský kraj

Dalo by se to nazvat jako posedlost, či možná až úchylka, ale kdykoliv při svých cestách na kole vidím nějaký zajímavý kříž nebo kapličku, „musím“ si udělat malou vlastivědnou zastávku. Nepohrdnu Božími mukami v poli, stejně jako kostelem v nějaké vsi. Je fakt, že pokud nejedu sám, stávám se brzdičem celé výpravy, nicméně kamarádi si už na to zvykli. Navíc, každý kříž, každá kaple, každá socha, to je nějaký příběh, který se v tom místě odehrál. Některý se dá odvyprávět, jiný si raději vymyslím, aby kamarádi nelitovali toho, že jsme … čtěte více

Bučací vodopád, aneb, kde jsem se díval mlokovi do očí…

Text a foto v rubrice Moravskoslezský kraj

Už jste někdy viděli mloka skvrnitého z patnácti centimetrů, plazíce se v blátě po břiše a tím pádem dívaje se na něj z tak zvané žabí, tedy spíše mločí, perspektivy? Vypadá jako drak. A když visíte nad strží končící pod vámi vodopádem, věřte, že máte pocit, že se vám ten drak směje do očí… Přesně takto jsem mloka, toho leskle černého se žlutými skvrnami, viděl naposledy. Ty jeho bulvy! I jimi dával najevo, že nechápe, co to tady předvádím. Především prosím všechny, kdo by po přečtení tohoto textu měli chuť … čtěte více

Skialpinisté si vychutnávají svůj pozemský ráj. Jmenuje se Lysá hora.

Text a foto v rubrice Moravskoslezský kraj

Když už nikde jinde v okolí není sníh a v Ostravě to vypadá, že jaro je v plném rozpuku, vyrážejí nadšenci zimních sportů ještě na vrchol beskydské Lysé hory. Přestože z Ostravy je Lysá hora vidět doslova jako na dlani (pokud to počasí dovolí) jsou to dva různé světy. Lysá hora je takové naše Kilimandžáro Jako Kilimadžáro v Africe, skoro tak je Lysá hora jiná, než její okolí. Dole je jaro, nahoře na vrcholu nejvyšší beskydské hory řádí sněhová vánice. Na cyklostezkách ve městech se jezdí na kole, na Lysé je půl … čtěte více

Za kuňkáním žab a elegancí labutí k Jistebnickým rybníkům

Text a foto v rubrice Moravskoslezský kraj

Že to není projev stárnutí, když člověk rád sedí na břehu rybníka a pozoruje labutí rodinku? Že to nesouvisí s věkem, když jednou za čas zatoužím po tom dřepnou si na hráz, dívat se do dálky a poslouchat kuňkání žab? Je fakt, že jsem si dříve myslel, že sedět na lavičce v parku a krmit holuby je projev hodný důchodce. Ale holubi v parku a elegantní labutě na rybníku, to je jiný příběh, není-liž pravda?   Procházka kolem Jistebnických rybníků je jedna z výhod, které může zažívat obyvatel Ostravy. Člověk … čtěte více

Grúň nabízí pěknou procházku s výhledy na Malou Fatru

Text a foto v rubrice Moravskoslezský kraj

Na hřebeni Grúně v Beskydech, tam, kde dnes lidé obdivují dřevěný kostel na Grúni, stávala už v osmnáctém století socha Panny Marie. U cesty, kterou jezdili formani ze Slezska na Slovensko, ji postavil místní pasekář. Šimon Tomeček se prý jmenoval. Postupně socha sloužila nejen těm zmíněným formanům, kteří se modlili za to, aby přes beskydské lesy zdárně dojeli, ale k Panně Marii chodili čím dál více místní chalupníci. Lidé ze Starých Hamrů, Grúně či vesničky Řečice. Přicházeli i věřící ze Slovenska, od Turzovky. A tak místní farář postavil na tomto místě … čtěte více