Když ostravští radní na sklonku 19. století zjistili, že Ostrava se vyvíjí překotnou rychlostí, uvědomili si, že průmyslová revoluce je rychlá a nezvladatelná jako splašený kůň a silná jako parní stroj. Nabyli přesvědčení, že pokud tomu splašenému koni nedají náležité opratě, rozroste se město zcela nečekaně a neřiditelně. Přišli s revoluční myšlenkou a povolali na pomoc v té době již slavného vídeňského architekta Camilla Sitte. Sitte se narodil ve Vídni (v roce 1843) a jeho otcem byl Čech přestěhovaný do Vídně. Camillo měl za sebou už slovutnou kariéru, stavěl domy po celém Rakousko-Uhersku a poslední dobou byl v Českých zemích jak se říká „pečený -vařený“. Jeho rukopis se zapsal do tváří měst jako je Liberec, Teplice, Děčín, Olomouc… Na sklonku století dostal asi nejzajímavější zakázku své kariéry – vymyslet regulační plán celé čtvrti, ostravského Přívozu. Chopil se toho znamenitě a postavil tady nejen obytné domy, které by byly dodnes pýchou Ostravy, kdyby nebyly v období let 1945 až 1989 systematicky vybydlovány a ničeny. Třešničkou na dortu působení vídeňského architekta v Přívoze je místní fara a především kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Sitte kostel nejen nakreslil na rýsovacím prkně, ale sám se podílel na zdobné úpravě hlavic sloupů chrámu a na výmalbě kostela (jeho kresby se ale nedochovaly). Vysvěcení kostela v roce 1899 a jeho otevření věřícím, bylo pro Ostravu velkolepou událostí. Přijel na ni osobně arcivévoda Evžen Rakouský, na domech vlály prapory, konaly se lidové veselice…

Právě dílo architekta Camilla Sitte bylo jedním z témat dalšího vlastivědného výletu hasičů z Ostravy-Hrabové. A když už za historií, tak jak jinak, než vlakem – po železnici, která právě v době rozvoje průmyslu na Ostravsku vznikla. Dnes už sice nikdo této trati neřekne Ferdinandova železná dráha, nicméně koleje vedou stále stejným koridorem – z Vratimova kolem Dolu Alexander, Trojhalí, kolem starých jatek (mimochodem ta vznikla také proto, že malí řezníci už nestačili porážet dobytek a samotným Ostravanům bylo nelibo, že nejedna chalupa se stala malými jatkami se všemi pachy k tomu přináležejícími…) až na Hlavní nádraží, tedy do Přívozu.

Cílem výletu však nebyl samotný Camillo Sitte a vyprávění o jeho díle, které neskončilo v Přívozu, ale mělo přesah i do Mariánských Hor a do samotného centra Ostravy. Cílem bylo Hasičské muzeum v Ostravě, které sídlí hned vedle Archivu města Ostravy. Mimochodem, i tuto stavbu, tedy dnešní archív, postavil Camillo Sitte (kdo jiný, že?), a to jako původní místní radnici. Kdo chce vidět, jak taková radnice vypadala vevnitř, nechť nahlédne do studovny archivu – obrovská prostora s ochozem určeným kdysi veřejnosti nezapře původní smysl, tedy zasedací místnost přívozských radních.

Hasičské muzeum zabírá prostory secesní budovy z počátku dvacátého století. Nebyla vybraná náhodou. Původně totiž sloužila jako místo, kde se scházeli němečtí hasiči. Dnes je zde bohatá a velkoryse vytvořena expozice všeho, co se týká historie, ale i současnosti práce hasičů. Takže nejen původní trubky, kterými se hasiči svolávali k požáru, dobové uniformy, přilby, sekyry, ale také moderní výstroj a výzbroj dnešních hasičů si tady lidé mohou prohlédnout a některé z nich i vyzkoušet nebo alespoň potěžkat.

Hrabovští hasiči se zaradovali, když v jedné z vitrín objevili pozvánku na hasičský ples svých dávných kolegů, kteří v hostinci U Lípy (dnes bohužel srovnaným se zemí) z roku 1928. Aby nezůstala tato hrabovská kuriozita v muzeu samotinká, věnovali hasiči ostravskému muzeu domovenku – nášivku, kterou si zdobí své slavnostní uniformy. Vzhledem k tomu, že právě tyto zdobné nášivky tvoří jednu z částí expozice, dá se očekávat, že příště už bude exponátem muzea i ta z Hrabové.

Cestou k nádraží hasiči pokochali oko ještě jednou, a to díky zdobným prvkům na fasádách domů na Nádražní ulici. Autorem mnoha z těchto domů je (opět a jak jinak) Camillo Sitte. Oko se sice poradovalo, srdce patriotů však zaplakalo nad stavem, v jakém většina domů právě na této dopravní tepně Přívozu, dnes je. Co by tomu asi řekl dnes Camillo Sitte, kdyby se dožil toho, jak jsem nechali jeho dílo zdevastovat. Dnes je zde sice památková rezervace a mnohé domy už jsou zase opraveny, mnohé však byly zcela zničeny a zůstaly po nich prázdné díry jako po vytrženém zubu, případně panelové domy, jako když ten vytržený zub nahradí nevhodný implantát…

P. S. Camilllo Sitte, vídeňský rodák, zemře v roce 1903, tedy krátce po ostravské etapě své slovutné kariéry, nezemřel. „Pro změnu“ zase doma, ve Vídni…

Titulek vidět jde