„Tak toto strašidlo, je naštěstí fotograf,“ tuto radostnou poznámku jsem zaslechl během půl hodiny asi desetkrát. Jinak se lesíkem v okolí hřbitova v ostravské části Hrabová neslo pištění až zděšení. Ale taky smích a nadšení. Stezka odvahy, která tam byla připravena, přilákala desítky lidí. Přestože by člověk tipoval, že taková stezka odvahy zaujme hlavně děti, dobře bavili i dospěláci. Většina z nich samozřejmě přivedla své ratolesti. Možná tak rodiče chtěli připravit své děti na úskalí skutečného života, kdy se občas někdo vyděsí nejen v ponurém, tmavém lese…

Stezka odvahy

„Já jsem zmutovaný králík,“ vysvětluje mi stvoření, které visí v koruně stromku a svítí na sebe baterkou. „Já jsem ještě v pohodě, ale o kus dál je čert a ten je fakt hnusný,“ varuje mne kluk (pardon) zmutovaný králík… Měl pravdu, čert je fakt drsný. Mít pět let, jako mnozí účastníci této již tradiční hrabovské akce, dál bych asi nešel…

Jako fotograf mám ale výraznou výhodu před pětiletými (či staršími) dětmi. Na mne nikdo nevyskakuje z křoví, naopak mne strašidla, upíři a další příšerky žádají, abych je vyfotil. To činím rád, od toho jsem ostatně tady. U hřbitova takto pro mne zapózuje upířice: „Počkejte, jen si nasadím zuby a ukážu vám strejdu Adolfa,“ jde upířice k lidské kostře, přesně té, kterou známe ze školních kabinetů.

Stezka odvahy se povedla, počasí bylo na říjen naprosto neuvěřitelně teplé. A tak organizátoři mohli být nadšeni – rodiče hrabovských dětí se zvedli z gaučů svých obývacích pokojů, děti vypnuly počítače a společně vyrazili ven. Trochu se bát a hodně se pobavit. A o tom to přece je…

dost slušně zmutovaný zajíc…

Upíři a jejich strýček

Holky jako z hororu

I taková stvoření se dala potkat v lesíku v Hrabové

Hodně drsný čert

Kdo se bojí, nesmí do lesa…

Kdo prošel celou stezku odvahy, byl překvapen, že poslední „strašidla“ jsou hodná. Loučil se s nimi totiž Křemílek a Vochomůrka…