Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

2

Nejkrásnější pohled na svět je jednoznačně z necek. Pokud plavou…

Text a foto v rubrice Fejetony, Z Hrabové

Arabské přísloví sice praví, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně, ten, kdo toto přísloví vymyslel, však jistě nikdy neplul v neckách po řece. Nejkrásnější pohled na svět je totiž ve skutečnosti z necek volně plujících po řece. A pokud nejsou zrovna po ruce necky, funguje to i s plavidlem vyrobeným na koleně, tedy na něčem, jako je vor, polystyrénový parník, člun, duše od traktoru případně těžní věž nebo hasičské auto. A pokud není voda, jako tomu bylo na neckyádě v Hrabové, pak se mnohdy nepluje, ale prochází po kotníky ve vodě. A voda fakt nebyla, protože nedorazila přílivová vlna, kterou pořadatelé domluvili tím, že celý Frýdek-Místek hodinu před zahájením plavby spláchne WC a totéž učiní všichni Paskované o půl hodiny později.

Startovalo se u starého splavu na jižním konci Hrabové

Horníci Dolu USH (Spojené státy Hrabovské) jeli na šichtu. Zvyklí na důlní tmu, se divili, kolik světla je na povrchu…

Ani nedostatek vody ale nezastavit patnáct týmů a neodradil je od účasti na neckyádě, která se odehrála v Hrabové po dlouhých třiceti letech, kdy ji připravili dobrovolní hasičové, hasičky a hasičata. Ani úmorné vedro neodradilo několik set diváků, kteří se z břehů přišli podívat na ty blázny, kteří se k splavení řeky odhodlali. Plulo se po řece Ostravici, která už za těch třicet let postupného čištění připomíná opět řeku a ne stoku. Start byl u tak zvaného starého splavu a cíl u silničního mostu z Hrabové do Vratimova. Pěšky je to tak dvacet minut, kdo by si myslel, že po vodě to bude rychlejší, hrubě se mýlil. Ostatně zkuste si plavidlo táhnout za sebou a klouzat přitom po slizkých říčních kamenech… Zkuste hledat neviditelné proudy v řece, která sotva teče. Výjevy ze známého obrazu „Burlaki na Volgě“ na sebe nedaly dlouho čekat. Plavidla jela buď neříditelně a narážela přitom do hrázek, které si tu vytvořili rekreanti (nebo jsou to pověstné bobří hráze???) nebo nejela vůbec – to v místech, kde se Ostravice pohybuje líně a připomíná olej… Takže se pádlovalo i veslovalo, šťouchalo bidly, ale ještě více se táhlo či tlačilo.

Naprosto dokonalá byla ovšem teplota vody. V tom vedru, které sužuje nejen Evropu, nejen Česko, nejen Ostravu, ale světe div se i Hrabovou, bylo radostí vypadnout aspoň občas z plavidla a hodit pořádného kanoistického eskymáka…

Neckyády se zúčastnila i pořádně nafouknutá novinářská kachna

Důlní věž připlouvá do cíle…

Cíl neckyády byl před mostem na Vratimov

 

2 Comments

  1. Prímovní, jako bych tam byl 🙂 🙂

  2. Pěkně napsané. A vzpomínám si, jak jsme před asi 8 milióny let pořádali podobnou akci na řece Bystřičce. Po valašsku se to jmenovalo Sežbluňk, a vodaři nám vždy pustili vodu. S vodou byla spojená i soutěž O valašského vtáka – to se vlastním pohonem musel zvednout létající předmět do vzduchu a skončit v Hodslavivích ve vodní nádrži (tzv Kacabajce). Ani hollywoodští fantastové nejsou s to dodnes vymyslet, jaká že to létající tělesa vyrobili zruční bodří valašští soutěžící.
    tz

Napsat komentář: Libor Hromádka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..