Ještě dnešní padesátníci vzpomínají na tramvaj, která projížděla Hrabovou, dnes jednou z částí Ostravy. Místní jí (té tramvaji) říkali Komárek. Jméno získala po konstruktérovi vozů, které zde původně jezdily. Sice se jmenoval krátce, tedy Franz Xaver Komarek, ale Hrabované (a nejen oni) jeho dílo nazývali s protaženým „á“, takže Komárek.
Tramvaj, na kterou dnešní pamětníci vzpomínají, byla dřevěná, cinkala a na výhybkách také pěkně vrzala. Cestující seděli na dřevěných sedadlech, spíše lavicích, místo madel visely ze stropů vozů kožené pásky, lidé tudíž při jízdě doslova „bambelali“. V zimě tam byla fakt zima, v podstatě kosa… Řidič měl páku, kterou ovládal tramvaj a když přijel na konečnou, normálně ji vzal a odnes si ji na konec posledního (druhého) vozu. Páku, kterou ovládal celou tramvaj, opět nasadil a tím z posledního vozu vytvořil vůz první a jel zpět.

Sídliště Šídlovec

V místech, kudy dnes Hrabovou projíždějí cyklisté a procházejí chodci, byly opravdu ještě v sedmdesátých letech koleje. Nenápadné bílé stavení, které tady dodnes stojí, bývala čekárna.
Tramvajová trať spojovala Hrabovou s Hrabůvkou a využívali ji lidé, kteří směřovali do centra Ostravy. Původní představa byla, že tramvaj bude pokračovat dále přes Starou Bělou až do Brušperku a dokonce až vesnice do Podbeskydí – do Kozlovic. Lidé se tak měli (a mohli) dostat rychle do práce, do ostravských hutí, dolů a fabrik. Dodnes můžete vidět pozůstatek tohoto velkorysého plánu u silnice v Nové Bělé, kde stále stojí betonové pilíře mostu, po kterém měly koleje pokračovat a právě tuto silnici překonat nad zemí. K tomu však nikdy nedošlo a zůstalo jen u těchto mostních pilířů.
Ale zpět do Hrabové. V době dopravní špičky jezdívala tramvaj každých deset minut. Místní kluci (to jsou již zmínění dnešní padesátníci) využívali Komárka nejen pro cestu do školy, ale také v okolí kolejí často „lumpačili“. Dodnes vzpomínají na to, jak si nechávali „vylisovat“ jednohaléřovou minci a později desetník. Tramvaj z mince „vyráběla“ hliníkové placky… Zábava to byla vcelku neškodná, ale i tak se kluci schovávali v křovinách, které kolejiště mnohde lemovalo.
V polovině sedmdesátých let Komárek „docinkal“ a koleje zmizely. Dnes se bývalá trať stala doslova hrabovským korzem, po kterém proudí lidé nejen z Hrabové, ale i z nedaleké Hrabůvky.

Text je upravenou podobou jednoho z příběhů naučné stezky, která vede ostravským obvodem Hrabová. Obrázky namalovala a dodala firma CBS, tvůrce Malovaných map.

Dřevěný kostel v Hrabové. I kolem něj jezdívala dřevěná tramvaj Komárek.