Člověk občas k něčemu přijde, jak slepý k houslím, jak se říká. Někdo vyhraje v loterii, někdo jiný najde na půdě poklad po pradědovi… Michal Sendivoj, polský zchudlý šlechtic a alchymista na dvoře známého rozhazovačného císaře Rudolfa II., přišel náhodou k zámku v Kravařích. Další z Habsburků, císař Ferdinand II, Sendivojovi kravařský zámek prostě věnoval. Vyřešil tak dva problémy najednou – zbavil se dluhů, které vůči Sendivojovi Habsburkové za jeho služby měli, a našel nového pána pro kravařské panství, které předtím zkonfiskoval.

Zámek Kravaře z nebes

Tím začal rozkvět zámku do podoby, kterou známe dnes. I když ani samotný Sendivoj se o něj tak úplně nepostaral, byl to více vědec, než stavitel. Ale za vším hledej ženu – konkrétně Sendivojovu dceru. Ta se provdala za braniborského šlechtice Jakuba Eichendorffa a nový pán Kravař začal do zámku investovat. Tento rod přivedl zámek do podoby, jakou známe dnes. Pohádka má ale svůj konec – Eichendorff se také zadlužil a musel zámek zase prodat. Takže tu máme další pravdivé české přísloví: Lehce nabyl, lehce pozbyl.
Dnes patří zámek městu Kravaře a to v něm má své reprezentativní prostory, kterých s oblibou využívají mladé páry pro své svatební obřady. Návštěvníci zámku obdivují dílo barokních architektů a historicky nejcennější je interiér zámecké kaple, která byla ušetřena požáru z roku 1937. Úchvatná je stropní výmalba kaple z roku 1730, která zachycuje nanebevzetí Panny Marie.
Kromě prohlídky zámku, které ukazuje život rodiny Eichendorffů, je zde také muzeum. Návštěvníci si v něm mohou udělat představu o tom, jak se žilo „běžným“ lidem v Kravařích a na Hlučínsku.
Zámek je obklopen překrásným parkem se stovkou druhů různých stromů a keřů.

Kravaře a zbytky kmene starého ořešáku

Zámecký park v Kravařích