Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

1

Nový Jičín žije silným příběhem generála Laudona

Text a foto v rubrice Tajemná místa a legendy, Z kraje

Které dítě by neznalo písničku o generálu Laudonovi, který jede přes vesnici, na hlavě čepici? Ne každý však v dětském věku věděl, že generál Laudon není nějaká pohádková postavička, ale skutečná osobnost, která dokonce významně poznamenala české dějiny. A dokonce opravdu často jela na koni od vesnice k vesnici, právě tak, jak se v písničce praví. Laudonova vojenská kariéra a jeho životní příběh jsou spojeny i se severem Moravy a v Novém Jičíně na náměstí dokonce najdeme Laudonův dům.

Když přijel generál Laudon, tedy Ernst Gideon von Laudon v květnu roku 1790 do Nového Jičína, byl v plné síle a soutěžil zde ve střelbě. O dva měsíce později přijel na smrt nemocný. Nachladil se při kontrole nedalekého vojenského opevnění u Jakubčovic. Návštěva se mu stala osudnou.

Náměstí v Novém Jičíně

Muž, který byl v té době vrchním velitelem rakouské armády, ulehl se záchvatem třesavky v domě na novojičínském náměstí. Laudon, kterého císař Leopold II. půl roku předtím jmenoval do nejvyšší možné vojenské hodnosti, tedy generalissimus, zemřel v Novém Jičíně na zápal plic 14. července 1790.

Sever Moravy a Slezsko sehrály v životě slavného vojevůdce velkou roli už v roce 1758. Tehdy čtyřicetiletý poručík Laudon zastavil a rozprášil u Guntramovic na Opavsku obrovský vojenský konvoj, který vyjel z Pruska, aby zásoboval jídlem, municí a žoldem vojsko pruského krále Fridricha II. Ten obléhal a téměř už dobyl Olomouc. Jenže mu došly zásoby a peníze. A který žoldák by riskoval život zadarmo a k tomu s prázdným panděrem, že?  Takže král se rozložil u Olomouce a čekal, až z Pruska dorazí zásobovací konvoj. Jenže vozy naložené truhlicemi se zlaťáky, kanóny a kulemi nedorazily, protože si na něj počkal Laudon. Bitva u Guntramovic rozhodla o tom, že pruský vpád na Moravu byl neúspěšný a Fridrich II. se stáhl. A Laudon byl povýšen.

Ale zpět do Nového Jičína: měšťanský dům, ve kterém generalissimus zemřel, se nazývá Laudonův a kromě pamětní desky u vchodu je celé jedno patro věnováno životu a velkým bitvám tohoto slavného vojáka. O tom, jak generála vojáci na protější straně bojiště neradi viděli, když velel svým plukům, svědčí dodnes užívaný povzdech: „Himmel Hergott, Laudon!,“ říkávali Prušáci, když Laudona a jeho bílou čepici uzřeli na druhé straně bojiště. Tedy přeloženo: „Pane Bože na nebesích, Laudon!“. Zjevně tedy byla hrůza proti němu bojovat…

Svou krásu si Nový Jičín skoro až zázrakem zachoval dodnes. Najdete zde překrásné vily spojené s rozkvětem města a tedy s místní továrnou na klobouky. Tedy s TOvárnou NA Klobouky. Klobouky Tonak nosí lidé na celém světě. Ostatně další část již zmíněného Laudonova domu tvoří výstava klobouků všeho druhu, které byly v tomto městě vyrobeny. Stovky z nich si můžete sami vyzkoušet a bavit sebe a okolí tím, jak vám to s kloboukem na hlavě sluší.

A kdyby vás přece jen nebavily pokrývky hlavy od vojenských čepic, přes hučky pastevců ovcí až po klobouky rabínů v Izraeli, pak se z Nového Jičína můžete vydat za poznáním hradu Starý Jičín či barokního skvostu, jakým je zámek v Kuníně. Nebo sedněte na kolo a dojeďte po nové cyklostezce pár kilometrů do Hodslavic a najdete místo, kde první roky života strávil Otec národa František Palacký.

Může se někdo divit, že náměstí v Novém Jičíně vyhrává soutěže o nejkrásnější náměstí?

Busta generála Laudona na jednom z novojičínských domů.

Tančící dvojice – krásná ukázka barokního umění na novojičínské kašně

Uličky v Novém Jičíně jsou tajemné a člověk se v nich vrátí do středověku

Jeden komentář

  1. Málokdy se v posledním dni v roce, který bývá plný bezuzdného, ba až obhroublého veselí, setkáváme s vtipem úsměvným, lehkým a lidským, jak je tomu v tomto textu. A tvrdím, že na jeho vysokou kvalitu má vliv samo prostředí Nového Jičína. Co stavení, to vlídný a vstřícný genius loci, samý usměvavý bůžek to je. A je to město plné poezie. Kde jinde by mohl vzniknou na konci 60.let minulého tisíciletí Klub začínající básníků? I byl jsem při jeho založení, a také jsme společně poslouchali Československý rozhlas, který naše verše zveřejnil (byli jsme všichni v čase vysílání, tedy před půlnoci, v jednom pokoji Hotelu Praha). Hned po skončení pořadu jsme vyšli na novojičínské náměstí a radovali se. Mě rozhlasová publicita nakonec dovedla až do redakce Mladé fronty. Čehož dodnes nelituji.

Napsat komentář: tz Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..