Anton Gödrich, velocipédista z Fulneku, získal medaili už na první olympiádě
Ten chlapík musel mít jízdu na kole prostě rád. Z dnešního pohledu by se dalo říci, že to byl vášnivý cyklista a cykloturista. Kdo jiný by se vydal na kole z rodného Fulneku až do Řecka? Anton Gödrich, vyskočil do sedla a jel. A když už v Řecku byl zrovna v době, kdy se konaly první novodobé Olympijské hry, postavil se na start cyklistického závodu. Z šesti účastníků dojel druhý.
Celý svět právě teď žije olympiádou v Brazílii. Kdy jindy si připomenout příběh muže, který se účastnil první novodobé olympiády v roce 1896, když ještě navíc pochází z našeho kraje?
August, tedy Anton, Gödrich se narodil v roce 1859 v Jerlochovicích u Fulneku v rodině nájemce místního statku. Oblíbil si novodobý způsob dopravy, tedy jízdní kolo, velocipéd. Stal se členem klubu velocipedistů a v roce 1889 se rozhodl, že podnikne na kole cestu Evropou. Ukončil ji v Aténách, které se už připravovaly na první novodobé Olympijské hry. Seznámil se s mnoha významnými osobnostmi tehdejšího Řecka, včetně krále a ministerského předsedy, kteří sami patřili k průkopníkům nového druhu sportu. Vášeň pro cyklistiku mu otevírala dveře.
Když se pak v roce 1896 postavil na start olympijského závodu, čekala jej zhruba stokilometrová trať, na kterou se vydalo celkem šest jezdců. Gödrich skončil druhý za vítězným řeckým závodníkem a před známým Angličanem Battelem. Trať zvládl za tři hodiny a 42 minut – jak by řekl dnešní cyklista: to byl výkon hodný typického cykloturisty… Ale na tehdejší dobu a na kole, které se vyráběly v té době, to musel být špičkový čas. V Aténách se pak Gödrich usadil a zřídil tam obchod s jízdními koly.
V mnoha pramenech se uvádí, že Gödrich byl Němec. Dokonce je takto uváděn i na oficiálním webu olympijských her. Sám se však považoval za Rakušana, zaníceného zastánce Rakousko-Uherské monarchie. Nejlepším důkazem ostatně je fakt, že po vypuknutí první světové války se vrátil domů právě proto, aby mohl bránit monarchii.
Gödrich se zúčastnil i Olympijských her v Berlíně v roce 1936. Pochopitelně už ne jako závodník, ale čestný host. Do Berlína jel stylově – jak jinak, než na kole. V té době mu bylo už 77 let, ale cestu dlouhou přes pět set kilometrů zvládl.
Až tedy budete projíždět okolí Fulneku, Bílovce, Oder a dalšími krásami Poodří na kole a budete se kochat zdejší krajinou, zkuste zavzpomínat na průkopníka cyklistiky, Antona Gödricha. A na to, že jeho příklad nejlépe ukazuje, že nic není nemožné!
Opravdu zajímavý článek. A stokilometrová trať za 3:42? Na tehdejší kola, silnice, trénink a výživu je to obdivuhodný výkon. Ruku na srdce. Kolik lidí by ujelo 100km v současné době?