Jsou budovy (většinou ty moderní), kdy si řeknu: „komu a za co se ten architekt pomstil?“ Jsou ale takové budovy (většinou ty staré), kdy mne napadá: „Že si  ten architekt dal takovou práci s každým detailem“? Tím druhým příkladem je budova, která dnes chátrá v centru Ostravy a která sice sloužila účelům vskutku neromantickým, a přesto jí architekt vdechl neskutečné kouzlo. Tou budovou jsou bývalá městská jatka…

Dnes se o této cihlové budově opět mluví v souvislosti s tím, že město možná budovu odkoupí od firmy, která ji měla kdysi opravit, za což dostala lukrativní pozemek hned vedle. Pozemek sice lukrativní byl a „zadarmiko“ by ho bral každý, nicméně Ostravané do prodejny zahradních věcí s nápisem Bauhaus moc nechodili. Asi to byl důvod, proč Bauhaus zavřel krám a teď vedle sebe chátrají budovy dvě, s tím, že jen té jedné je mi líto. Té prosklené s nápisem Bauhaus, fakt ne. Ta spadá do první kategorie budov: „Komu a za co se ten architekt pomstil?“ Za co vlastně víme – za to, že nechali chátrat historický objekt v sousedství.

Ani nízké ceny Bauhausu nepomohly…

Ale zpět k té dříve hezké budově jatek.

Příběh budovy o porážení dobytka se píše od konce devatenáctého století. Do té doby řezníci pracovali v jednotlivých domech a vzhledem k tomu, že neexistovala kanalizace, vše vytékalo přímo na ulice. Ostrava potřebovala dělníky, dělníci potřebovali maso. Spotřeba masa a tedy i počty poráženého dobytka, prudce stoupala. V některých místech města to asi opravdu moc vábné nebylo…

Jako věž nějaké španělské pevnosti vypadá nejvyšší budova jatek.

Vedení města se proto rozhodlo, že postaví centrální jatka. Na rozdíl od jiných měst, kde se porážkové budovy stavěly na okrajích, v Ostravě vznikla městská jatka ve středu města. Jednou z lokalit, o kterých se uvažovalo, bylo mrchoviště. Nakonec toto místo nebylo vybráno a díky tomu, že zůstalo volné, mohla na něm ve dvacátých letech vyrůst impozantní stavba Nová radnice.

Architekt si vyhrál s každým detailem.

Jatka nakonec postavili v místě, kde se konaly dobytčí trhy, navíc zde byl zdroj tekoucí vody díky strouze, která tudy protékala. Další výhodou bylo napojení na železnici, která tudy vede dodnes. V místě byl hostinec, jehož stodola byla využita pro budovu jatek. A blízko to bylo k obchodům v centru a tudíž k zákazníkům.

detail budovy bývalých jatek.

Provizorní budova nestačila dalšímu rozvoji města a tak vznikla nová z červených cihel a kovu. Zvenčí trochu připomíná středověký hrad nebo pevnost z oblasti Španělska se strážní věží a okny tak malými, jako kdyby to byly střílny. Vevnitř byly moderní stroje pro zpracování i chlazení masa a provoz patřil k nejpokrokovějším v Rakousku-Uhersku.

Celkový pohled na bývalá ostravská městská jatka

Památkově chráněný objekt dnes čeká na to, až získá zpět svou noblesu, kterou v době svého vzniku dávali architekti i takovým stavbám, jakou byla „obyčejná“ jatka.