Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

1

Paskovský zámek připomíná dobu dávno zaniklé slávy

Text a foto v rubrice Z kraje

Dobře utajený klenot. Tak by se mohl jmenovat zámek v Paskově. Je obehnán vysokou zdí, která byla navíc v minulých letech neprodyšně uzavřena. Šlechtické sídlo tak mělo být uchráněno před řáděním vandalů, když už nemohlo býti ušetřeno okusování zubem času. A ještě jeden důvod je pro to, že zámek skoro nikdo nezná: kdo by hledal historický objekt hned vedle výpadovky z Ostravy na Frýdek, kousek od černouhelného Dolu Paskov? Dnes je vzácný zámecký park volně přístupný, budova zámku je návštěvníkům otevřena alespoň občas. Zámek vstává z popela a zdá se, že se mu blýská na lepší časy.

Ráno v zámeckém parku.

Ráno v zámeckém parku.

 

Jeden z nejznámějších pohledů na zámek.

Jeden z nejznámějších pohledů na zámek.

 

Stojí za to odbočit ze známé cyklostezky podél řeky Ostravice a jít se nadechnout krásy starých časů, kdy se tudy procházela hrabata a komtesy a kdy se v přilehlé honitbě při honu na lišku řítili tryskem jezdci na koních. Stačí zavřít oči a představovat si kočáry, hudební dýchánky a slečinky v róbách procházející se parkem…  Komnaty zámku hostily známého generála Laudona, toho, který vedl císařská vojska proti vpádům pruských armád. A vedl je od vítězství k vítězství, takže se stal oblíbeným generálem císařovny Marie Terezie. Tentýž Laudon, který pak při kontrole hranic císařství ve Slezsku prochladl a ulehl na smrtelné posteli v domě na náměstí v Novém Jičíně.

Socha Neptuna smutně shlíží na hladinu říčky s názvem Říčka.

Socha Neptuna smutně shlíží na hladinu říčky s názvem Říčka.

Tato umělá říčka se jmenuje trochu nečekaně Říčka.

Tato umělá říčka se jmenuje trochu nečekaně Říčka.

Pomník sovětskému vojákovi, který zahynul při osvobozování Paskova.

Pomník sovětskému vojákovi, který zahynul při osvobozování Paskova.

V Paskově byl hostem arcivévoda Karel – muž, jenž jako první v historii uštědřil porážku Napoleonovi. Vítězství arcivévody z roku 1809 u Aspern, kde jeho 99 tisíc vojáků porazilo francouzská vojska, bylo slavné, nicméně krátké – v další bitvě už Napoleon zvítězil a táhl dál Evropou.

Věž nad vjezdem do zámeckého areálu je nakloněna kvůli poddolování.

Věž nad vjezdem do zámeckého areálu je nakloněna kvůli poddolování.

Stále historií vonící dveře do zámecké budovy.

Stále historií vonící dveře do zámecké budovy.

Poválečný vývoj učinil prudký střih i v příběhu paskovského panství. Otto Stolberg, poslední šlechtic, který tady pobýval, spolupracoval za války s nacisty a tak zámek připadl státu. A nastalo chmurné období této památky. V padesátých letech se zdejší komnaty staly nemocničními pokoji léčebny onkologických pacientů. A zámeckou kaplí neozařoval Boží energie, ale radiace – právě v kapli probíhalo ozařování pacientů… Jedním z těch, kdo se tady léčili, byl i Petr Bezruč. V té době byl Bezruč už starý a životem unavený muž a sám sebe nazýval starým ještěrem. Možná i proto je v jeho sbírce Slezských písní tak chmurná báseň „Paskovské rybníky“, v níž mimo jiné píše:

„Mládí mi ulétlo tak jak dým,
jak když se vlaštovky zvednou:
rcete, zda ještě vás uvidím,
paskovské rybníky, jednou?“

Úpravy historického objektu byly většinou velmi necitlivé, takže z původního vybavení zámku už nezbylo opravdu vůbec nic. Výmalby nahradily kachličky, dřevěné ostění dveří nahradila železná „moderní“ futra…

Dnes se zdá, že je zámek z nejhoršího venku. Koupila jej obec Paskov. Začala obnova historické památky, která zde chce zřídit sídlo svého úřadu.

Jeden komentář

  1. Děkuji moc za poutavé vyprávění o paskovském zámku. Paskov je „město mého srdce“,ošetřovala jsem zde místní horníky a jejich rodiny téměř 35 let a mnoho let vedla taneční skupinu Mata Hari, která obohatila plesy a další kulturní akce v obci. Znám tedy velmi dobře smutnou onkologickou historii tohoto historického objektu. V přilehlé vile bydlel a o tyto pacienty se dlouhá léta staral primář MUDr.Vodvářka, manžel mé kolegyně a kamarádky. Za zmínku stojí velmi rozsáhlý park, ve kterém se nacházejí vzácné, staré stromy jako je třeba jinan dvoulaločný. Stálo by určitě za pokus udělat i komentovanou prohlídku tohoto parku. Paskovští občané si svého historického bohatství velmi váží, pomáhají dobrovolně při rekonstrukcích zámku a údržbě parku. Kulturní akce, které se zde pořádají mají skvělou atmosféru. Naposledy jsem se choreograficky a tanečně podílela na „pohádkové opeře pro děti“ a myslím, že árie linoucí se z balkonu tohoto zámku uchvátily nejednoho diváka. Asi páteční akci nestihneme, ale budeme se snažit.

Napsat komentář: Marcela Poláčková Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..