Kraj mého srdce


Moravskoslezský kraj je místo, kde to mám rád a kam se vždy rád vracím i z dalekých cest. Užijte si kraj i svět mýma očima

1

Osoblažsko, to je místo božského klidu

Text a foto v rubrice Z kraje

 

Jsou místa, kde turisté o sebe zakopávají. Jsou naopak taková, kde je největší raritou turista sám. Právě tím druhým je Osoblažsko. Oblast nazývanou pro svou úrodnost také jako „Haná severu“ najdete v podhůří Jeseníků, pokud k nim budete přijíždět z východu, tedy dejme tomu od Krnova. Tento region je součástí Moravskoslezského kraje. Je to jeden z těch cípů České republiky, které zabíhají do Polska. Dodnes však architekturou, tedy tou, která se dochovala, připomíná původní německé osídlení.

10.00 Linhartovy

Osobně doporučuji začít poznání Osoblažska v Linhartovech, tedy v obci na samotné hranici s Polskem. Najdete ji mezi Krnovem a Městem Albrechtice. Linhartovy jsou jakousi vstupní branou do této oblasti a je přímo symbolické právě zde zahájit poznání tohoto kraje. Jednak proto, že hranice s Polskem nás bude ještě nějakou chvíli doprovázet a hlavně proto, že právě Linhartovy jsou symbolem toho, co tento mikroregion nabízí. Najdete zde totiž zámek, který na rozdíl od mnoha dalších památek na této trase, nepokračoval v postupném rozpadu. Naopak, parta nadšenců z něj udělala nejen turistické lákadlo, ale především kulturní stánek, kde jedna výstava střídá druhou. „Snažíme se, abychom vždy nabízeli něco, co osloví malé i velké návštěvníky. Tedy, aby se něco dozvěděli dospělí, ale zároveň se nenudily děti,“ říká kastelán a muž, který zámek vrátil do života Jaroslav Hrubý (mimochodem z Ostravy).

kostel v Městě Linhartovy

kostel v Městě Linhartovy

Vyznání tomuto kraji

Skoro se mi nechce psát o tom, jak skvělé místo pro výlet je v oblasti řečené Osoblažsko. Ještě pár takových textů a začnou „nám“ tam jezdit turisti. Ještě několik zmínek o tom, jak je to idylický kraj, a naplní se dlouhodobé sliby politiků, že se tam navrátí život a prosperita, čemuž bych ostatně nerad bránil.

Mimochodem ona prosperita skončila s odchodem (odsunem, vyhnáním – jak libo) německého obyvatelstva po druhé válce a dodnes může být názorným příkladem toho, jak dopadne území (sídliště, firma – jak libo), kde se přetrhají kořeny a po logicky navazujících generacích přijde hospodařit někdo, kdo o té zemi nic neví… Osoblažsko se z odchodu rodů, které zde po staletí hospodařily, nevzpamatovalo… Debatu o tom, do jaké míry byl tento odchod logickým vyústěním historických okolností , přitom ponechávám každému ctěnému čtenáři.

Nicméně nenapsat o tomto ideálním místě pro výlet, mi přijde jako nesplnit něco, co se dá nazvat jako „základní zpravodajská povinnost“.

starý hřbitov u kostela v Pelhřimovech

starý hřbitov u kostela v Pelhřimovech

Jakožto mí vrstevníci a rodáci, tedy čtyřicátníci a Ostravané, i já mám s Osoblažskem spojeno mnoho z oblasti lidských požitků – od prvních doteků dívčího těla, přes vyzkoušení alkoholických nápojů až po první skutečnou prací vydělané peníze. Za to vše naše generace může děkovat bramborovým brigádám, které jsme my, bývalí středoškoláci z tehdejšího Severomoravského kraje, trávili často právě tady, v okolí Osoblahy. Jen ta jména vesnic a měst nám dodnes zvoní v uších jako biblická Píseň písní: Slezské Rudoltice, Bohušov, Dívčí Hrad. A samotná Osoblaha.

Zámek Slezské Rudoltice vypadá, jako kdyby jej kdosi přestěhoval z oblasti Versailles.

Zámek Slezské Rudoltice vypadá, jako kdyby jej kdosi přestěhoval z oblasti Versailles.

Ideální místo pro cyklovýlet

Konec snění, vraťme se do dnešních dní. Osoblažsko je opravdu skvělým místem, kde se dá uskutečnit nenáročný, ale přitom zážitky nabitý výlet, například na kole.

 

Zámek v Linhartovech

Zámek v Linhartovech

 

Po skvělé cyklostezce (a podél již zmíněné hranice) dojedeme do Města Albrechtice. Doporučuji zdejší náměstí a honosný kostel, připomínající dávnou slávu zdejšího kraje. Po cyklostezce číslo 6116 (poznáte ji spíše podle modré turistické značky na stromech) směrem na Piskořov. Novinkou je honosná rozhledna na Hraničním vrchu, která připomíná hlídkovou věž Pohraniční stráže. Je otevřena bezplatně a výhledy jsou opravdu skvostné. Následuje Piskořov, vesnice, kterou objevili (a poté v podstatě zachránili) chataři a chalupáři. Bude se vám zdát, že za touto vesnicí silnice končí, že už se nikam dál nedostanete. Nepodléhejte panice a pokračujte. Čeká skvost této trasy – gotický kostel v Pelhřimovech. Ten je tím jediným, co z této vesnice přežilo. Dnes už má zase střechu a věž a lavice pro věřící. Pokud budete mít štěstí jako já, potkáte tam i partu nadšenců, kteří kostel ze třináctého století postupně zachraňují.

Židovský hřbitov v Osoblaze je dnes opraven a je jedním z magnetů, který přitahuje turisty do této oblasti

Židovský hřbitov v Osoblaze je dnes opraven a je jedním z magnetů, který přitahuje turisty do této oblasti

Přes Slezské Rudoltice, kde je zámek připomínající své větší a slavnější „kolegy“ v okolí Paříže, pokračuje trasa na Bohušov a Osoblahu. Do tváře tohoto města se dějiny opravdu zapsaly. A tak historická litinová kašna na nehistorickém náměstí se stydlivě skrývá před moderním pouličním osvětlením a dělostřelecký kanón před paneláky dominuje památníku Rudé armády a rezaví jen pár stovek metrů od znovu oživlého starého židovského hřbitova, který obklopuje zahrádkářská kolonie…

Původní chalupa ve vesničce Piškořov

Původní chalupa ve vesničce Piskořov

 

Kdo má dost síly a času, měl by zajet ještě dále, do Slezských Pavlovic. Jinak přes Dívčí Hrad a Třemešnou se dá vrátit do Města Albrechtice a Linhartov, kde výlet po zajímavé oblasti s nesmazatelnými stopami zdejší specifické historie začal.

 

Jeden komentář

  1. Dobrý den, moc hezký článek. Děkuji za něj. Město Albrechtice a Piskořov, to je moje mládí.
    Proto si dovolím jen malou poznámku k fotce „zeleného“ kostela, kde je titulek, že je v Linhartovech. Nikoli, ten stojí na náměstí v Městě Albrechticích.
    Rozhledna na Hraničním vrchu vznikla spojením již léta nepoužívaných telekomunikačních věží.
    Jinak ta „původní chalupa v Piskořově“, je zhruba 350 let stará. Kříž je vzpomínkou rodičů, původních majitelů, na jejich syna, který padl ve válce.
    P.S.: Všimněte si těch plechů na hraně střechy, jak jsou perfektně natřené – to je ještě moje práce :).

Napsat komentář: Kateřina Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..